Boulde.ring 005/2008

Kdysi jsem si překládal rozhovor s Chrisem Sharmou. Je to minimálně 4 roky.

Nejoblíbenější lezačky?
Anasazi Velcro, protože jsou skvělé na hranky a do dírek. A taky se lehce nazouvaj a vyzouvaj.
Máš ještě nějaké další sponzory?
PrAna, Petzl, Cordless.

Jaká je tvoje nejoblíbenější lezecká oblast?
Nemám žádnou vyloženě oblíbenou oblast. Na světě je plno perfektních míst. Byl jsem už na nějakých bezva místech, ale ješte je tu spousta oblastí na objevování.
No a tvůj nejoblíbenější boulder?
Thundebird up v Tuolomne. Udělal jsem tomu první přelez a je to jeden z nejlepších boulderů, který jsem kdy udělal. Je to perfektně zaoblený, začátek je ze sedu „sit down start“ z dobrej chytů, pak následují dlouhý kroky po malejch lištách, technické lezení a nepřehledný závěr. No prostě od každého kousek.
A cesta?
Realization. Protože je to tak krásná cesta a navíc je v mém stylu lezení. Kolmé, převislé lezení v krásné lokalitě. Přelezení této cesty byla pro mě cenná zkušenost.
Co děláš, když zrovna nelezeš?
Rád hraji na japonskou flétnu. Studoval jsem hru na ni posledních šest měsíců. A taky rád čtu a někdy jen tak tiše sedím a sleduji svůj vlastní dech.
Máš nějaký tip na místo, kde jsi ještě nebyl?
Rád bych zakusil bouldering v Castle Hill. Rád bych se podíval do Austrálie. Taky jsem neviděl ještě plno míst v Evropě. A taky do Jižní Afriky. A do Tibetu.
Kdo tě nejvíce inspiruje?
Lidé kteří jsou v harmonii se svým lezením. Takový lidé mají lezení jako prostředek k meditaci. Cení si lezení pro pobyt v přírodě a protože se naladí na správnou vlnovou délku.
Prozraď něco na sebe. Něco co by nás skutečně překvapilo.
Tak třeba, že mam špatný lezecký dny. Někdy nemůžu přelézt 5.10. Někdy lezu opravdu mizerně. Někdy mám utvzelou představu, že nejsem tak silný jak si o mě někteří myslí. Nemám přehnané představy o mém lezení. Neočekávám to, že bych mohl být nejlepší, úspěšný; to mi pomáhá relaxovat, místo toho abych se srovnával s ostatníma a dral se na špici. Myslím si, že nemít přehnané představy o sobě mi dovoluje být sám sebou a nebýt nervozní.
Co máš rád?
Přátelé. Dobrá místa. Dělání věcí naplno a pořádně.
Co nemáš rád?
Nesoustředěnost a přílišní spěch. Nesoustředěnost mě fakt ničí. Nebo když příliš pospíchám a nedávám věcem ten správný čas.
Oblíbená restaurace?
Nemám, ale mám rád thajskou kuchyni.
Nejlepší místo, země, které jsi navštívil?
Byl jsem opravdu na dost pěkných místech a nejde říct, který místo je nejlepší. Ale nejlepší prožitky mám z Japonska a Indie.

Já si osobně myslím, že kromě sponzorů a lezeček se toho moc nezměnilo. Možná se z něj stal ještě větší profesionál. Znáte ho?

Vzpomínám 003/2008

Vzpomínám si, že jsem jednou proletěl stěnou Rorejsů. Ulomil jsem skobu. Další taky a poslední mě chytla. Skončil jsem kousek nad zemí. Byla to moje nejdelší tlama. Nikdy jsem toho vlastně moc nenapadal. Takže lezu pod svoje možnosti?

Vzpomínám si, že jsem nejradši chodil do žlebů. Na Rorejsi, Saxifrágu, Henryho stěnu a další plesnivé stěnky.

Vzpomínám si, že jsem jako jediný během jedné oddílové akce lezl Macochu. Nalezli jsme do vršku Macochy s Hopem. Vzal jsem sebou i mámu, ať se podívá jak to vypadá. Od té doby jsem to už nikdy neudělal. Měla strach.

Vzpomínám si, že jsem se často probíral matrošem a měl jsem spočítané všechny karabiny. Ze začátku hlavně ruské titanové oválky.

Vzpomínám si, že jsem hodně věcí našel na horách. Nechané čoky a friendy v Dolomitech nebo Tatrách.

Vzpomínám si, že ten kdo slaňoval jako druhý to měl většinou těžší. První jel sice do „neznáma“, ale druhý očesal slaňák na minimum. Ze solidního štandu nakonec zbyla třeba jenom jedna skoba nebo čok. Často se jezdilo z hrotů.

Vzpomínám si, že jsme měli spousty smyček a šňůrek. Poutka na cepíny. Od cepínů repky k sedáku. Smyčky přes rameno. Kombinovaný úvazek. Takže když jsem chtěl sundat smyčku z ramena, dalo to fušku.

Vzpomínám si, že cepíny, které volně visely na zápěstích při lezení (tahání po skále) vydávaly charakteristický zvuk. Moje první cepíny byly oddílové – erární Nanga Parbaty. Další cepín jsem měl Piranhu od Simondu. Později jsem si dokoupil Pulsara od Charlet Moseru. I ty jsem nakonec vyměnil. Za Quarky.

Vzpomínám si, že jsem jednu dobu měl přehled kolikrát jsem šel cestu na Brnčálovu chatu.

Vzpomínám si, že jsem se koupal v některých plesech.

Vzpomínám si na kamarádovi deseti hroté kované mačky. Měl je sebou v prvních zimních Tatrách. Kolmé ledy lezl rozporem.

Vzpomínám si, že jsme jednu dobu lezli podle průvodce RP výstupy v Tatrách.

Vzpomínám si, že jsem vždycky nadával na chataře z Teryho chaty. Jmenoval se Jílek. Nikdy jsme se nedohodli. Proto jsem tam přestal jezdit.

Vzpomínám si, že …

K zamyšlení 023/2008

Tak olympiáda s českou vládou ano nebo ne?
Připojí se nějaký český sportovec k aktivitě německé šermířky, která bojkotuje zahajovací ceremoniál?

Odpor vůči hrám sílí. Pochodeň je nutno chránit a je nutné ji převážet v autobusech a běžci běží pod ochranou policejního kordonu. Číňané (Chanové) jsou otřeseni tibetskou vzpourou proti čínské hospodářské pomoci a investic. Mladí Číňané kritizují vládu za slabý zásah proti tibetským demonstrantům. Na školách se učí, že buddhismus vlastně přišel z Číny a malí školáci si vtloukají do hlavy poučky o tom, že Tibet býval vždy součástí Číny.
8. srpna 2008 bude zažehnut olympijský oheň na Národním stadionu v Pekingu a v ten okamžik nastane pro Čínu chvíle pýchy a spravedlnost zvítězí nad ďáblem (dle People´s daily), hlásná trouba vládnoucí strany.
Dost možná, že mezinárodní světové protesty, zraňující nově rozdmýchanou národní hrdost a posilující tak čínskou pospolitost, pekingským komunistům ani příliš nevadí.

Tak budete se dívat na zahajovací ceremoniál nebo ne?

Vzpomínám 002/2008

Vzpomínám si, že jsme chtěli vylézt v zimě na Badil. Kvůli sněhu jsme se nedostali ani na chatu. Lezli jsme potom někde v Itálii na skalkách. Bylo to se Zobanem.

Vzpomínám si, že klukům ze Slovenska, kteří s námi byli na Qualidu, šila závěsnou postel babička. Lezli pomalu, ale o to víc zarputile.

Vzpomínám si, že si jeden z nich uřezal nožíkem daisy chainy, když dolézal na travnatou polici. Nechal je cvaknuté pod hranou a nebyl je schopen vycvaknout (vrátit se vzduchem).

Vzpomínám si, že Zoban snědl Igorovi Kollerovi v bivaku hned dvě sušenky naráz. Igor na to vzpomíná dodneška.

Vzpomínám si, že Jirka Šrůtek proslaňoval cestu Star Gate a pak tvrdil, že jsme to nemohli se Zobanem vylézt. Igor napsal do Montany, že je to odvážná cesta odjištěná jak rajbáky v Ádru.

Vzpomínám si na přílet vrtulníku, když se zhoršilo počasí na horách. Musel jsem vylézt ze stanu (naštěstí jsme nebyli ve stěně) a pomocí signálů přesvědčit posádku vrtulníku, že nic nepotřebujeme.

Vzpomínám si, že jsem jednou letěl vrtulníkem z Walkerova pilíře. Lezl jsem ho se Zobanem. Natáhli nás do vrtulníku a vysadili nás až dole v Chamonix.

Vzpomínám si na pohodu na ledovci s Bačou. Bylo to po Mt. Blanc de Tacul. Lezli jsem Scotch on the rocks (M7+). Pak se zkazilo počasí a celý den jsme bojovali po ledovci zpátky do Chamonix.

Vzpomínám si, že mě vždycky batoh totálně přibil k ledovci, když jsem na lyžích udělal „ježečka“.
Vzpomínám si, že během sestupu z Mt. Blancu jsem viděl Eliášův oheň.

Vzpomínám si, že na jedné výpravě v Alpách jsme dostali ránu bleskem. Spálili se nám chlupy na nohách a smrděli nám podrážky na pohorkách. Jeden kluk se chytil za hrudník a křičel, že to dostal.

Vzpomínám si, že ...

Zápisník freeridera 007/2008

Moje nádobíčko
Dneska jsem se balil na zítřejší "mission impossible". Krátký skialpový výšlap a sjezd "za humny".
Dával jsem věci do mého batohu, který jsem nosil do školy a dnes jsem ho povýšil na freerideový batoh. Je to deuter Futura 28 Aircomfort.
Přidal jsem tam: náhradní rukavice.
Tenkou fleece mikinu.
Pertexovou větrovku.
Vyhledávač PIEPS DSP.
Sondu NO NAME.
Lopatu BCA - Tour.
Brýle.
Nožík.
Mapu a buzolu.
Lékárnu (Basic).
Čelovku.
Samozřejmě si sebou vezmu mobil, nějaké doklady a pišingr.

Ještě jsem něco zapomněl?

Zápisník freeridera 006/2008

Tuto sobotu jsem viděl něco neobvyklého. Byl jsem lyžovat na Horních Mísečkách. Ve snowparku jeden snowborďák měl už tak nízko kalhoty, že mu nedovolovaly ani jízdu na vleku. Rozkrok měl tak nízko, že nebylo talířek od pomy kam vložit. Mezi nohy to prostě nešlo. Celou dobu se držel tyče jako klíště.

Takže? Image je na nic, poslouchej žízeň!