Víte kolik za něj zaplatila NG?
870.000,- Kč
Ať tak či onak. Nejhezčí je liška. Drží v tlamičce kořist a je v perspektivě!
čtvrtek 15. října 2009
úterý 13. října 2009
Vzdechy jedné násosky, part V
Byl jsem mnohým, vším jsem byl rád. Teď už jenom příštipkařím u zásuvek, žárovek, obkladů a tak, ale donedávna jsem byl i Johnem Kangem, Mr. Bruskou či Alexem Primalexem. Zkrátka Ferda Mravenec.
Na mých výpadech do světa manuální práce jsem nezřídka najímal dělníky. Někteří nám bytem jen prošli, jiní chvíli bušili, některé jsem si i docela oblíbil. Nejmilejším se mi bezesporu stal Honza Žiga, slovenskomaďarský cikán se čtyřimi sestrami, šesti bratry, veselou náladou, specifickou dikcí a s příjmením, které prý "snad znamená Žiguli." Roztomilý chlapík. Za stovku na hodinu, ve stylu "černá ruka" ideální balzám na duši. Sem tam jsem po něm něco doopravil, někdy i trochu víc, ale přesto si troufám tvrdit, že jsme se stali přáteli. Jeho syrový a přirozen jednoduchý způsob myšlení a života vůbec mne mnohému naučil.
28. 9. Maluji koupelnu, velkovydavatel zaprasený od barvy a cikán koumající, jak všechno dělat co nejdéle. A je tu poledne, Honza odchází do Alberta pro pár rohlíků k obědu.
"Ty a co je vlastně dneska za svátek?
"No jo, cizinec", napadlo mě.
Pohnut nenadálým cikánovým zájmem, jsem se dal do vysvětlování: "Dnes má svátek patron České země, svatý Václav, který kdysi zahynul mučednickou smrtí a tak na něj vzpomínáme." "A na nás si nevzpomene nikdo...!" ukončí Žiga můj vlastenecký projev, zabouchne dveře a odejde pro rohlíky.
Satori. Buddha v každém zrnku písku. Osud cikána, můj, i svatého Václava se pomalu propadají do vln smíchu. Lituji lidi s předsudky.
Tomáš Roubal
Na mých výpadech do světa manuální práce jsem nezřídka najímal dělníky. Někteří nám bytem jen prošli, jiní chvíli bušili, některé jsem si i docela oblíbil. Nejmilejším se mi bezesporu stal Honza Žiga, slovenskomaďarský cikán se čtyřimi sestrami, šesti bratry, veselou náladou, specifickou dikcí a s příjmením, které prý "snad znamená Žiguli." Roztomilý chlapík. Za stovku na hodinu, ve stylu "černá ruka" ideální balzám na duši. Sem tam jsem po něm něco doopravil, někdy i trochu víc, ale přesto si troufám tvrdit, že jsme se stali přáteli. Jeho syrový a přirozen jednoduchý způsob myšlení a života vůbec mne mnohému naučil.
28. 9. Maluji koupelnu, velkovydavatel zaprasený od barvy a cikán koumající, jak všechno dělat co nejdéle. A je tu poledne, Honza odchází do Alberta pro pár rohlíků k obědu.
"Ty a co je vlastně dneska za svátek?
"No jo, cizinec", napadlo mě.
Pohnut nenadálým cikánovým zájmem, jsem se dal do vysvětlování: "Dnes má svátek patron České země, svatý Václav, který kdysi zahynul mučednickou smrtí a tak na něj vzpomínáme." "A na nás si nevzpomene nikdo...!" ukončí Žiga můj vlastenecký projev, zabouchne dveře a odejde pro rohlíky.
Satori. Buddha v každém zrnku písku. Osud cikána, můj, i svatého Václava se pomalu propadají do vln smíchu. Lituji lidi s předsudky.
Tomáš Roubal
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
