Climb.ing 042/2009

Ve středu na státní svátek jsme s kamarádem Radimem lezli hřeben Suchých skal.

Byl jsem překvapen, jak náročná túra to může být, když chcete kamráda dobře zajistit. Lezli jsem od východu na západ. Tedy směrem k Malé Skále.

Vyzkoušeli jsem spouštění ze štandu. Spouštění z těla. Slaňování z vánočky i ze smyčky, kterou můžete stáhnout za sebou. Odpoledne nás zasstavil déšť a my se rozhodli náš výstup, místy taky sestup přerušit a nechat ho na jiný vhodný den, třeba až na jařo.

Opravdu náročnou akcí by byl tzv. ideální hřeben. To je prostě lezení opravdu po hřebeni. Žádné obcházení.

Jestli chcete poznat Sušky z trochu jiné perspektivy, pak vřele doporučuji.

odkaz na VIDEO:
http://www.youtube.com/watch?v=FXRNEztPh04

K zamyšlení 044/2009

O reklamě
Zaujal mě dnešní článek o našich aeroliniích. Kliknul jsem na odkaz. Dostal jsem se k článku. Po jeho přečtení, jehož výsledek nekomentuji, můj zrak spočinul na reklamě.

Nevím přesně jak se generují automatické reklamy k článkům na netu, ale když na konci článku je zmíňka o: ..." České aerolinie rusům nedáme."
A "automat na reklamu" vybere ze zásobníku reklamu "Hubení švábů, rusů. Likvidace obtížného hmyzu, Praha pisivky, čmelíci, stinky, ploštice." Vzniká nám spojení věru zvláštní.

Stejně tak mě vždy překvapí reklama na stránkách http://www.uschovna.cz/. Tento web je určený pro zasílání dat. Když mi příjde s potvrzením o doručení i reklamní sdělení o prostředku, který pomáhá při vaginálním výtoku. Doslova: "Trpíte výtoky?", nemohu se ubránit pocitu, že si se mnou internet zahrává.

Takže? Všímejte si těchto podivuhodných a úsměvných spojení klíčových slov a reklamy.

K zamyšlení 043/2009

Tak dneska mě za výlohou místní galanterie pobavila ponožka.

Co mě na ní zaujalo?

Všechno!

Outdoorová ponožka (OUTDOOR SOCK) hlásá nápis na obalu.

Na fotce je bábovka, co leze něco do kopce.

Ale každý přece ví, že v ponožkách se neleze. Nebo leze?

To nejlepší však nakonec.

Na ponožce je nápis STREET!

Zápisník trail runnera 031/2009

Tak se dívám do katalogů firem, které vyrábějí věci do přírody a pro aktivní pohyb v ní. Po kopcích, vršcích, horách. Ať už to jsou boty, oblečení, batohy nebo doplňky. Modelky a vůbec hezcí lidé v nich běhají, skákají, přeskakují potoky, stráně, kmeny a pařezy.
V širokých sklech perfektních digitálních fotoaparátů bývají natažení přes celou stránku. Běží většinou sami. Nikde nikdo. Bývá krásný den. Slunce většinou jako prskavka.

Proč to tak barvitě vlastně popisuji?
Jediné co mají ty fotky s mým běháním společné je to, že jsem v lese, na louce nebo na silnici sám. Nikde nikdo. Sem tam někdo venčící psa nebo teď po kalamitě pracují v lese lakatoše.

Já bojuji o každém kilometr. Můj běh si žádná elegance. Noha nohu mine. Nikde nepřeskakuji hromady klád. Pařízky míjím obloukem. Do kaluží nevbíhám a ani potoky nikde nebrodím.

Prostě normálně běhám. Asi nemám na to dech. Asi nejsem tak dobrej.
Když jsem v lese sám, tak si dávám pozor na kořeny a velké kameny. Nechci si vyvrknout kotník nebo zlomit nohu. Žena by mě nehledala dřív než za dvě, tři hodiny. (Jsem se jí opravdu ptal.)
Když běhám na Hraběnce bývám pryč něco kolem 45 minut.

Takže? Bych si asi poležel! (Video z Hraběnky. So 24. 10. 09)