Zápisník trail runnera 020/2008

Dneska jsem si šel poprvé od soboty zaběhat.
Vyrazil jsem až odpoledne po práci. Pršelo.
Dal jsem si modrý okruh na Hraběnce. Jak už možná víte, tak modrá je za 5 km.
Zapomněl jsem hodinky.
Dneska jsem je však nepotřeboval. Chtěl jsem se proběhnout a zjistit rozsah škod po sobotním "Krkonoškým motání".
V lese nikdo až na psa, který šel po mě. Byla to fena a jmenovala se "Katy". Prej má ráda chlapy, říkala majitelka.

Takže? Se mi často stává, že místo "trail" píšu "trial". Ono tak trochu vlastně sedí. Mohl by to teda klidně být: Zápisník "zkušebního", "na zkoušku" nebo taky "testovacího" běžce 000/2008.

Climb.ing 020/2008

Vylezli jsme na osamocenou věž někde v Klokočí. Nějakou zelenou cestu. Spárou ke kruhu a rajbasem na vršek. Jak jinak?

Svítilo podzimní slunce. Nízko a ostře. Vytvořilo dlouhé a jasné stíny. Už nepálilo. Nemělo tu sílu letního slunce.

Seděli jsme na věži a listovali vrcholovou knížkou. Přestože byla skoro 50 let stará, bylo v ní pár zápisů.

Na první stránce však byla poznámka, kterou bych na takové věži nečekal.

ŠETŘI MÍSTEM!

Pchá!

V knížce mohly být popsány maximálně 3 stránky!

Co vedlo ty muže, že napsali do vcholové knížky "Šetři místem" na zastrčené věžičce někde v Klokočí?

Kdo byli ti borci, co to napsali? Byli to vizionáři nebo utopisté?

Mají můj obdiv. Byli to nebo ještě jsou kabrňáci.

Takže? Optimismus, nadšení a radost. To je to, co cítím.

Climb.ing 019/2008

Prochází se dva podél skal, na kterých lezou horolezci.
"Podívej," povídá jeden druhému.
"Jak jsou ti lidé šťastní!"
"Jak můžeš vědět, že jsou ti lidé šťastní. Ty nejsi oni," odpoví druhý.
"Jak můžeš vědět co já vím," odvětí první.
"Když ty nejsi já!, ještě dodá."
Ten druhý nakonec opáčí: "Jak TY víš co já vím, když ty nejsi já?"

Takže? Myslíte si, že horolezci jsou šťastnější než jiní lidé?

Climb.ing 018/2008

Na konci září letošního roku jsem se opět sešel s hendikepovanými lezci z celé republiky.
Staří známí i nové tváře na skalách v Horním sedle.

Nyní pouze video. Celý článek a dojmy příště.

Takže? Trénujte, cvičte a na jaře na Vysočině zase na "hmatanou"!

Zápisník trial runnera 019/2008

MORITURI TE SALUTANT
"Cesta je prach
a štěrk
a udusaná hlína..."

Bylo to peklo - hned od začátku. Netušil jsem, že to příjde tak brzo. Je sobota 11. října 2008. Ukrajuji první výškové metry nad Dvoračkami...

Z parkoviště od lanovky v Rokytnici nad Jizerou jsme vyšlápli za necelou 3/4 hodinu na Dvoračky.

Celí nažhavení (já a Radim) jsme se rozhodli to neprodlužovat a vyběhli jsem už od chaty. I když původně jsem měli v úmyslu vyrazit z Lysé hory nebo ze sedla.

V druhé zatáčce stoupání mně začali tuhnout nohy.

Říkal jsem si: "A je konec! Nedokážu to. Jak to, že tak brzo? Hned na začátku už nemůžu."

Funěl jsem jako prase a byl naštvaný.

Tam kde končí síla, musí přijít na řadu vůle. A tu jsem potřeboval.

Ještě navíc se na nás pověsil nějaký turista, který předal svůj batoh slečně a dýchal nám na záda až do sedla.

Pak jsem se konečně rozeběhnul. Zklidnil jsem se a nasadili jsme tempo.

Od tam to byl vůbec nejkrásnější úsek. Patřili nám celé Krkonoše. Od Růženčiny zahrádky jsem uviděl Sněžku. Byla daleko. Kur.. daleko.

Pokračovali jsem krásnou cestou až ke Čtyřem pánům. Dále po asfaltce na Labskou.

Cesta na Martinovu boudu je celá z kamenů. Jsou to však většinou veliké placáky a dobře se po nich běží.

Na Martinovce jsem si dal první gel.

Nezastavovali jsme a vystoupali jsme do sedla nad Martinovu boudu (polské hranice).

Proběhli jsme okolo Czeskie kamenie - Slaskie kamenie až na Petrovu boudu a dále po asfaltce na Špindlerovu boudu.

Tady byla další občerstvovačka - tyčka.

"Hlavně nezastavovat, nebo se už nerozeběhnu," opakoval jsem si dokola.

Před námi bylo první veliké stoupání na Malý Šišák.

Neběžel jsem. Snažil jsem se rychle jít. Pouze rovné úseky jsem něco jakoby běžel.

Cesta, která je tvořená hromadami šutrů (kdo někdy tudy šel, ví o čem mluvím) se začala pokládat.

Poprosil jsem Radima, aby šel přede mnou.

Pověsil jsem se na jeho nohy očima a snažil se držet tempo.

Střídal jsem běh s chůzí.

Dostal jsem se do fáze, kdy už jsem nemyslel vůbec na nic.

Začal jsem zatínat zuby.

Bylo nezvykle teplo. Celou trasu jsme běželi v tričku s krátkým rukávem. Slunce ten den pálilo.

Jak jsme se blížili ke Sněžce, lidí přibývalo.

Další tyčka. Vanilková Power Bike Barka. Až mě z ní bolely čelisti.

Úsek s dlažbou na Bufet Dom Salski byl peklem. Nohy nás bolely odspodu. Už jsme je měli od kamenů řádně promasírované.

A taky mi začaly pěkně tuhnout.

Okolo bufetu jsme ještě "frajersky" proběhli.

Drogu jubileuszowu jsem už jenom šel.

Věřím, že Radim by si to ještě vyběhnul.

Byli jsem však team a běželi jsem spolu.

Pod vrškem mě už nohy neposlouchaly. Do posledních schodů jsem si pomáhal rukama do stehen.

Sněžka: 1602 m.n.m

Cca 24 km za 3 hod a 15 minut.

S Radimem jsme si podali ruce. Už během toho našeho "krkonošského toulání" jsem věděl, že cíl pro mě není důležitý. To nejhezčí jsem si prožil už během cesty.

Tak se mi splnil jeden sen "trail runnera".

Na vršku nás čekala Pavlína. Sestoupili jsem lanovkou až do Pece.

Naše žaludky chtěly něco jiného než další tyčku nebo tatranku a tak jsme se rozhodli dát si oběd.

Porce v Boudě Máma (denní menu za 95,-) byly na nás zu moc.

Nasoukal jsem do sebe řízek jak sloní ucho a brambory jsem musel nechat. Štrůdl jsme si zabalili do ubrousku a přišel nám vhod až na nádraží v Trutnově.

Odtamtud jsme dojeli do Jilemnice a dál autem do Rokytnice pro Radimovo auto.

Bylo skoro 8 večer. Kruh se uzavřel. Na parkovišti u lanovky to v sobotu 11. října všechno začalo.

Takže? V neděli jsem měl trochu potíže ze schodů, ale jinak dobrý.

Pár foteček ze startu a z cíle zde

Zápisník trial runnera 018/2008

Imaginární rozhovor sama se sebou.
Než si obuji boty mohl bych odpovědět na jednoduché otázky asi takto:

Běhám:
Pro radost Pro výkony
Trénuji:
Stále Občas
Mám rád:
Jaro Léto Podzim Zimu
Preferuji:
Les Silnici
Doping:
Ano Ne
Boty:
Salomon XT Wings
Typ běhání:
Trail Silnice
Typ běžce:
Samotář Skupinový
Odreagování:
Masáž Bazén
Nejhezčí výkon:
Dvoračky - Sněžka

Takže? Další zápisník bude o tom jak se nám vedlo na hřebenech Krkonoš.