pátek 21. března 2008

Vzdechy jedné násosky, part I

Vyšel jsem si běhat. Nic, co by samo o sobě stálo za zmínku. Byla noc, polojasno. Když mám mizernou náladu, když si myslím, že trénuji, nebo prostě když se mi jen tak chce, běžím do lesíka. Příměstského.
Sem tam strom či odpadek, ale alespoň člověk neběží po asfaltu. Potencionální rejdiště různých živlů. No co, co mi můžou udělat?
Ha, hodinky, napadlo mě napřed. Elegantní, outdoorové, drahé.
Telefon, ze kterého mi do sluchátek hraje hudba.
Kdyby mě zbili a vysvlíkli, mají ještě softshellovou bundu a.a. kalhoty.
Čelovka, vymazlenej Black Diamond s diodou, která dosvítí snad i na měsíc mě napadla jako poslední. Bratru třicet tisíc.
Snad jen ty bavlněné trencle a vytahané reklamní tričko by nikdo nechtěl.
Ten outdoor fakt není žádná prdel, napadlo mě a srdnatě jsem vyrazil vstříc pochmurné noci ...

Autor: Tomáš Roubal

pondělí 17. března 2008

K zamyšlení 012/2008

Blázni s cepíny

Vzpomněl jsem si na jednu příhodu z minulého roku. Jak silný je marketing a jak si děláme z lidí blázny. Volal mi do práce člověk, který si koupil od nás materiál a rád by si jej odepsal z daní. "Proč ne?", odvětil jsem.
"Jestli ho používáte pro práci, klidně si ho dejte, jak se říká, do účetnictví", pokračoval jsem.
Pán však klidně opáčil, že si nakoupil u nás, protože jsem chráněná dílna.
"Jaká chráněná dílna?", zarazil jsem se.
"Máte přece na svých stránkách, že jste blázni. Máte to tam. Jsem to četl. Doslova: Blázni s cepíny, tahačky, pádly a lyžemi.", nedal se odbýt.
Musel jsem milého pána přesvědčit, že naši zaměstnanci jsou horolezci, kteří rádi lezou po skalách a horách, jezdí vodu a lyžují.
Pána jsem tedy zklamal. Nejsme totiž chráněná dílna.

Takže? Pán tedy asi žije v přesvědčení, že ti blázni mu nedali potvrzení, že jsou blázni.