Vzdechy jedné násosky, part I

Vyšel jsem si běhat. Nic, co by samo o sobě stálo za zmínku. Byla noc, polojasno. Když mám mizernou náladu, když si myslím, že trénuji, nebo prostě když se mi jen tak chce, běžím do lesíka. Příměstského.
Sem tam strom či odpadek, ale alespoň člověk neběží po asfaltu. Potencionální rejdiště různých živlů. No co, co mi můžou udělat?
Ha, hodinky, napadlo mě napřed. Elegantní, outdoorové, drahé.
Telefon, ze kterého mi do sluchátek hraje hudba.
Kdyby mě zbili a vysvlíkli, mají ještě softshellovou bundu a.a. kalhoty.
Čelovka, vymazlenej Black Diamond s diodou, která dosvítí snad i na měsíc mě napadla jako poslední. Bratru třicet tisíc.
Snad jen ty bavlněné trencle a vytahané reklamní tričko by nikdo nechtěl.
Ten outdoor fakt není žádná prdel, napadlo mě a srdnatě jsem vyrazil vstříc pochmurné noci ...

Autor: Tomáš Roubal