1. 12. 2011 odpoledne jsme strávili skialpově.
Horní Mísečky, Medvědín, Šmídova vyhlídka, Vrbatka a Mohyla Hanče a Vrbaty.
Tam jsme ve vánici chvíli postáli a představovali si co se tady mohlo doopravdy stát v tom roce 1913.
Bylo to takhle?
"O Velikonocích 24. března 1913 se konal VIII. mezinárodní závod na 50 km se startem na Labské boudě, třemi okruhy na hřebenech a cílem na Horních Mísečkách. V tuto dobu to však byl závod s průměrnou rychlostí 6-9 km/hod a hodinovou pauzou na oběd, naplno se závodilo až posledních 10 km. (v r. 1910 byl vítězný čas v tomto závodě 8.06 hod a v roce 1912 rovných 7 hodin). V osudném roce 1913 se na start postavilo šest závodníků (4 Češi a 2 Němci), mezi nimi i všeobecně uznávaný Mistr lyžař Bohumil Hanč, který startuje hlavně proto, aby nezvítězil některý z Němců. Mnoho německých závodníků tehdy české závody bojkotovalo, ale Rath se jich pravidelně zúčastňoval, mluvil i psal stejně dobře česky jako německy a mezi českými závodníky měl několik nejlepších přátel.
Teplé předjarní počasí se však během závodu zhoršuje, nejprve prší a déšť se posléze mění ve sněžení za doprovodu neobyčejně silné vichřice.
Teplé předjarní počasí se však během závodu zhoršuje, nejprve prší a déšť se posléze mění ve sněžení za doprovodu neobyčejně silné vichřice.
Všichni závodníci postupně vzdávají, Emerich Rath ze závodu odstoupil již po prvním kole. Jen Hanč, v košili a bez čepice, běží dál. Snad někde u Harrachových kamenů se setkává s přítelem Václavem Vrbatou, který ho až z Mříčné přišel povzbudit. Vrbata mu dává svůj kabát a čepici a opět se rozdělí. Hanč se v předpokládaném čase stále neobjevuje a tak se jej vydají hledat do různých směrů tři kolegové, poblíž dnešní mohyly ho položivého nalézá závodník Emerich Rath. Zouvá mu lyže, ale v hlubokém sněhu je sám schopen Hanče dovléci jen kus nad Pančavský vodopád. Vrací se pro pomoc na Labskou boudu a zde padá vysílením. Záchranná skupina tvořená jak z Čechů tak Němců přiváží Bohumila Hanče již bez známek života a lékař konstatuje smrt selháním srdce. Asi o dvě hodiny později je nalezen zmrzlý Vrbata, který předtím zřejmě sám v mlze zabloudil.
S oběma hrdiny se při smutečním obřadu v Jilemnici přišly rozloučit celé hory, hlavní řeč přednesl řídící učitel Jan Buchar, který byl jedním z těch, kteří Hanče přemlouvali k účasti v závodě...
Na Zlatém návrší se nyní tyčí pamětní mohyla se jmény Hanče a Vrbaty, nechybělo mnoho a Rath mohl být třetí obětí tohoto závodu."
Na Zlatém návrší se nyní tyčí pamětní mohyla se jmény Hanče a Vrbaty, nechybělo mnoho a Rath mohl být třetí obětí tohoto závodu."
A u ní jsme chvíli spočinuli i my. Já a Radim.
Od tam jsme nasadili lyže na sjezd.
Dolů šílená jízda ve vánici. Kužel čelovky dělá neprůhlednou clonu. Jakmile jsme zajeli do lesa, bylo to lepší.
Nakonec jsme sjeli i upravenou sjezdovku z Medvědína. Trochu poslepu, hodně na cit.
Dole naše auto jako poslední na Mísečkách.
Takže? Ať to frčí! (starý pozdrav SKI klubu Jilemnice)
