Sedák pro tebe
Slunce vychází nad obzor. Dobré jitro. Další den na horách. Oblečeš sedák. Navážeš se s kamarádem na jedno lano ...
Ten sedák je tvůj parťák. Už s tebou byl v různejch šlamastykách. Proseděl jsi v něm celou věčnost. V tom systému z popruhů jsi přečkal bivak na skalní polici. Padal na něj hvězdný prach z mléčné dráhy. Když se ve tři hodiny ráno nad tebou přehnala bouře, dobily se mu baterie.
Nasákly se do něj kapky deště možná někde až z Mexického zálivu.
Vítr ho pak vysušil.
Ranní slunce vyžehlilo.
Ten sedák je zase tvým věrným kamarádem.
Ten sedák je jenom pro tebe. Je z nití přepevných. Lemovka utkaná na velkém stroji na břehu moře. Polstrování ze země východu. Šicí stroj ho pevně spojil. Švadlena ho ušila.
Vem si ho zas – je jen pro tebe.
Lez zase dál. Až na vrchol.
A až budeš cítit únavu, teplo a sílu vlastního těla. Pomysli. Ten sedák je něco víc.
Je v něm celý svět. Je v něm celý vesmír.
středa 5. května 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
