Vzpomínám 003/2008

Vzpomínám si, že jsem jednou proletěl stěnou Rorejsů. Ulomil jsem skobu. Další taky a poslední mě chytla. Skončil jsem kousek nad zemí. Byla to moje nejdelší tlama. Nikdy jsem toho vlastně moc nenapadal. Takže lezu pod svoje možnosti?

Vzpomínám si, že jsem nejradši chodil do žlebů. Na Rorejsi, Saxifrágu, Henryho stěnu a další plesnivé stěnky.

Vzpomínám si, že jsem jako jediný během jedné oddílové akce lezl Macochu. Nalezli jsme do vršku Macochy s Hopem. Vzal jsem sebou i mámu, ať se podívá jak to vypadá. Od té doby jsem to už nikdy neudělal. Měla strach.

Vzpomínám si, že jsem se často probíral matrošem a měl jsem spočítané všechny karabiny. Ze začátku hlavně ruské titanové oválky.

Vzpomínám si, že jsem hodně věcí našel na horách. Nechané čoky a friendy v Dolomitech nebo Tatrách.

Vzpomínám si, že ten kdo slaňoval jako druhý to měl většinou těžší. První jel sice do „neznáma“, ale druhý očesal slaňák na minimum. Ze solidního štandu nakonec zbyla třeba jenom jedna skoba nebo čok. Často se jezdilo z hrotů.

Vzpomínám si, že jsme měli spousty smyček a šňůrek. Poutka na cepíny. Od cepínů repky k sedáku. Smyčky přes rameno. Kombinovaný úvazek. Takže když jsem chtěl sundat smyčku z ramena, dalo to fušku.

Vzpomínám si, že cepíny, které volně visely na zápěstích při lezení (tahání po skále) vydávaly charakteristický zvuk. Moje první cepíny byly oddílové – erární Nanga Parbaty. Další cepín jsem měl Piranhu od Simondu. Později jsem si dokoupil Pulsara od Charlet Moseru. I ty jsem nakonec vyměnil. Za Quarky.

Vzpomínám si, že jsem jednu dobu měl přehled kolikrát jsem šel cestu na Brnčálovu chatu.

Vzpomínám si, že jsem se koupal v některých plesech.

Vzpomínám si na kamarádovi deseti hroté kované mačky. Měl je sebou v prvních zimních Tatrách. Kolmé ledy lezl rozporem.

Vzpomínám si, že jsme jednu dobu lezli podle průvodce RP výstupy v Tatrách.

Vzpomínám si, že jsem vždycky nadával na chataře z Teryho chaty. Jmenoval se Jílek. Nikdy jsme se nedohodli. Proto jsem tam přestal jezdit.

Vzpomínám si, že …