Foto z vrcholu Sonnblick 3.088 m.n.m nebo taky ještě lépe cca 2.500 m.n.jilemnicí nebo ještě lépe 1600 výškových metrů od Enzingerbodenu.Lanovka byla zavřená. Takže jsme si to zase vyšlápli pěkně od spodu. Enzingerboden - Rudolfshütte - Sonnblick.
Slunce pálilo jako čert. Milda se spálil jako rak. (večer mu naskákaly na kůži puchýře). Na Sonnblick jsem se nakonec vydal sám. Bojoval jsem o každý metr. Různě jsem se motivoval. Kolik nádechů a kolik kroků. Pod vrškem jsem si vzpomněl na Josefa Šimůnka a jeho loňskou Shisha Pangmu. Já jsem bojoval s baťohem ve 3.000. Co bych dělal v 8.000? Poslední metry jsem vylezl na vršek s lyžema na baťohu. Udělal jsem několik "vlkovek".
Pak jsem se podíval do stěny. "Tak to bude freeride", řekl jsem si pro sebe. Postavil jsem se na hranu. Vzpomněl jsem si na Steffa a jeho slova: "ty nebýt posera", maximum speed under control", "only strong survive".
Udělal jsem několik nesmělých oblouků. Něco se vedle mě hrne dolů. Raději jsem se stáhnul ke hraně. První část stěny jsem sjel na 2x. Další jízda je parádní. Padám asi "jenom" 2x nebo 3x. Nad jezerem jsem sjel do nejnižšího místa, kde jsem nasadil pásy a došel na chatu. Místní údržbář nám nabídnul pivo a radlera. Byl jsem úplně vysušený. Další nabídka (koupel v bazéně) byla také lákavá, ale nedovedl jsem si představit, že bych se po koupání ještě zvednul a dojel zbytek sjezdovky k autu.
Sníh na sjezdovce nám dovolil jízdu až na parkoviště. Spali jsme a vařili pod střechou lanovky.
Druhý den ráno jsem našel na kraji parkoviště plnou lahev šampaňského.
Dobrý konec akce, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat