Všichni jsou už v Mexiku…
Jenom já tu trčím ve starým cihláku a namlouvám si, že z něj jednou bude pěkný byt v dobré čtvrti. Z lezeckých technik teď maximálně trénuji spouštění suti, zbytků radiátorů, rákosu, nábytku apod. ze čtvrtého patra, a tak trochu si namlouvám, že je to tělo bezvládného spolulezce. Za chvíli tma, počasí se kazí a můj druh na laně potřebuje pomoci. Jenom ta kladka, kterou jsem vztyčil nad balkónem, mi do toho moc nezapadá. Nu co. Bez fantazie by byla děsná nuda … a proto poslyšte následný pidipříběh.
Většina z nás nechává instalovat radiátory jen několikrát v životě. Tak i já. A proto jsem se rozhodl, že si nenechám trubkami hýzdit byt a pěkně je zasekám. Automatické pneumatické kladivo mám a odhodlání rovněž. A tak postupně vyrábím totální zbořeniště horší než vybydlený Čunkův holobyt. Randál, prach, suť a dobrý pocit z kvalitně odvedené práce.
Jednou takhle po šichtě, v čase, kdy důchodci z našeho domu začínají usínat u zpráv, jsem se lehce zasnil… Nohy mírně od sebe, levá ruka volně podle těla, sevřena v pěst, pravačka do strany, loket mírně dolů, předloktí vzhůru. Pažba opřena do loketní jamky, ukazováček na spoušti, pohled upřený na hrot majzlíku trčícímu vzhůru.
A pak jsem skrz zuby procedil: „Kango. John Kango.“
Tak nezlobte, nebo si pro vás přijdu!
pondělí 5. května 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat