pátek 26. září 2008

Zápisník trail runnera 015/2008

"Dlouhý běh"


Tak dneska jsem si trošku přivstal a odvedl dcerku do školy dřív. Zastavil jem pod fabrikou u Jizery.
Bylo chladno, ale vypadalo to na krásný den. Měl jsem na sobě dlouhý tričko, windstopperovou vestu, rukavice, čepici a dlouhý elasťáky. Tu vestu jsem později nechal u Nístějky pod smrčkem - teklo ze mě jako z vola.

Začátek klasicky po silnici po proudu Jizery na Poniklou.
Přes můstek a do kopce.
Dneska jsem opět vyzkoušel běžet s MP3 přehrávačem a zase jsem se přesvědčil, že mi to nevyhovuje.
Z Přívlaky jsem seběhnul k Farskému potoku, který se vlévá do Jizery.
Pak jsem pokračoval do kopce na Nístějku (zřícenina hradu) a dneska jsem to natáhnul až na Dykovu skálu (624 m.n.m). Tato skála prý bývala oblíbeným místem dekadentního českého básníka Viktora Dyka při pobytech ve Vysokém nad Jizerou.
Tam jsem to otočil a mazal zpátky. (Do Vysokého na náměstí by to mělo být po žluté značce ještě 2,5 km)

Dneska jsem to poprvé přetáhnul hodinu. A to rovnou o celých 10 min!

Takže? Bolí mě nohy.

středa 24. září 2008

Zápisník trail runnera 014/2008

TECh TIP


Na webu (www.behej.com) se ptal pan Radim (není to Radim Berka) trenéra Škorpila jak na první maratón. Pan Škorpil odpověděl (já jeho odpověď použiji pro tu naši akci „Krkonošské toulaní“ jako tech-tipy:
Ahoj Radime, nejlepší by bylo, kdyby sis koupil knížku „Jak uběhnout maratón za 100 dní“, kde to máš podrobně ale stručně popsáno.
Zrovna v Jilemnici ji nevedou. (A přitom je všude k dostání.)
Navíc po pěti týdnech to není zrovna šťastný nápad, ale nešť: pořádně spát, jíst hodně cukrů, to neznamená čokoládu a oplatky, ale třeba těstoviny, naper se minerály, hlavně hořčík, draslík a vápník.
Pět týdnů? To by tak odpovídalo mému tréninku.
Dostatečně pij.
Hypotonický nebo iontový nápoje?
Nedej na to že je teď zima.
Ta bude!
Na závod si připrav lehké, ale teplé, nejraději funkční, oblečení.
Prádlo co má mít vliv na funkci?
Nenech se hned na startu strhnout davem.
Klid. Budeme tam nejpravděpodobněji asi dva.
Vlastní závod běž tempem, abys mohl pořád mluvit.
Vypracuji seznam povolených témat. (např.: „Mráz – nejlepší děda“, „Význam mrazu pro boj s malárií“, „Bezvýznamné křeče“, „Běžci jsou pozitivní“, apod.
Pokud budeš mít ještě dostatek na 35 km, tak tam si to klidně rozbal.
Já doufám, že to na Sněžku nebude víc jak pětadvacet.
Nezapomeň si také zalepit bradavky náplastí a namazat podpaží, okolo krku a mezi nohama.
Kdo maže, ten jede!

Takže? Už víme jak na to. Stačí jenom zvedat nohy.

Zápisník trail runnera 013/2008

Propozice a návrhy


Start a cíl je označen na mapě

Dvoračky - Růženčina zahrádka - Pančavská louka - Labská bouda - Sněžné jámy a pak dál už jednoduše furt po červené značce.

Dle mapy to odhaduju na: poctivých 20 km
Pozn.: Se mi stalo, že jsem si nevšimnul měřítka na mapě, která je 1:60000 a naměřil jsem prvně 32 km!

Na Dvoračky se půjde pěšky z Rokytnice v sobotu ráno 11. října 2008 asi v 8 hod. Start z Dvoraček okolo 10 hod.

Na vrcholu Sněžky by měl čekat "support team", který pomůže se sestupem.
Oslava by mohla proběhnout v Jilemnici v sobotu odpoledne.
  • Nejedná se o závod.

  • Běží se jako tým.

  • Gumicuk je povolenej.

  • Běží se na vlastní riziko.

  • Žádné startovné.

  • Ceny drobného charakteru.
Takže? Sledujte blog. Dozvíte se víc. Klidně pošlete komentář (nejlépe s kontaktem).

úterý 23. září 2008

Zápisník trail runnera 012/2008

Dnes 23. září jsem neodolal. Skočil jsem opět do botasek a 45 minut si kroužil na Hraběnce. Zase jsem objevoval neznámé cesty. Můstky přes potůčky. Nové štěrkové i blátivé cesty.

Někdy mám pocit, že jsem takový hobit, který se pohybuje v prostředí, které zná. Běhám si tam , kde to znám (zatím). Vyhýbám se asfaltkám a druhému lezu za cestou. Říkám tomu Hvozd (tam kde stromy spolu mluví). Helmův žleb. Jilemnice je Hobitín. V Krkonoších se říká tomu co je za Lomnicí nad Popelkou a za Semily v kraji. Kraj. To se sedí ne? Jistě by se dalo vymyslet a použít spousty krásných místních pojmenování z Hobita a Pána prstenů.

Jsem blázen? Nevím. Prostě mám rád to přemýšlení / nemyšlení při běhu. Asi někde v podvědomí si říkám, když zvládnu doběhnout tam a tam, tak to co se mi honí hlavou (problémy v práci, doma,...) snadněji vyřeším.

Někdy mě napadají vyloženě kreativní věci.

Viděli jste film Po čem ženy touží? Bylo to vo jednom chlápkovi co po zásahu bleskem začal číst ženské myšlenky. Blázinec. Byl to nějaký kreativní ředitel v reklamce a vyhrál kampaň pro Nike. Sice to byly věci pro ženský, ale jedno bylo hezký. Ta myšlenka.
"Silnice Vám odpustí, že jste nenalíčená."
"Jste sama sebou."...

A tak si říkám: "Cesta ti vodpustí, že si nevoholenej." Tvoje špatná nálada je jí fuk". A že funíš? Jen si posluž brachu, řekne. "Dej si do těla a přijď zas."

Takže? Už víte na co myslím, když běžím!

pondělí 22. září 2008

Vzpomínám 004/2008


Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele. Byly to takový hrozný Bufa. Lezla mi z nich pata. Na Stránské skále jsem s nima vylezl Gillovu plotnu. Měl jsem takovej zvyk si obouvat prvně levou botu.

Vzpomínám si, že jsme jezdili na Stránskou skálu tramvají až na konečnou stanici k zadní vrátnici Zetoru. Myslím si, že to byla tramvaj číslo 22.

Vzpomínám si, že jsem přelezl Super Crack v kopačkách. Měl jsem z toho obrovskou radost.

Vzpomínám si, že jsme říkali, že jeden velkej kámen v převise na Stránské skále někoho zabije. Říkalo se mu náhrobek. Myslím si, že se přes něj leze dodneška.

Vzpomínám si, že první umělá stěna v Brně byl FREE SPORT na Kaunicově ulici. Byl tam obrovském převis a lezlo se tam i s lanem. Později se tam jenom bouldrovalo.

Vzpomínám si, že jsem jednou nesl kluka z Friťáku jak jsme Free Sportu říkali na zádech domů, protože si vymknul při doskoku kotník.

Vzpomínám si, že jsme vylezli na pomník rudoarmějců na Moravském náměstí. Tahal to Honza Matoušek. Měl tam dvě smyčky. Zbytek to vylezl na druhým. Pak jsem slanili z nohy bronzového rudoarmějce.

Vzpomínám si, že na nás někdo zavolal policajty. Přišlo „bác komando“ se štíty a obušky. Naštěstí jsem se těsně minuli. Oslavit jsem to šli do starýho Mýdla, kde jsem to zapili drinkem, který se jmenoval B52. Ten chlast se zapálil a pak se to do sebe koplo. Něco jako maršál Malinovský.

Vzpomínám si, že jsme hodně lezli v Ostopovicích na mostech.

Vzpomínám si, že jsme tam jezdili na kolech. V batohu lahvičku s barvou a štětec. Při každém výjezdu vznikl nějaký nový problém. Taky jsme těm dílkům dávali krásný jména. Jako např.: Rande s panem tvarohem, Břišní telefon, Dr. Mengele nebo Bod zlomu.

Vzpomínám si, že moje první máčo jsem si koupil v drogérii na Orlí. Bylo zabalený do papírového pytlíku. Kolik stálo nevím. Svůj první máčo pytlík jsem si ušil ze starejch riflí a zatahovací šňůrka byla lavinovka.

Vzpomínám si, že první obchod s nějakým lezeckým cajkem byl Horal v Panský ulici. Za výlohou měly osmu a šroubovací walterku. Ledovcové brýle a takovej prsák upletenej z lana.

Vzpomínám si, že jsme si tam koupili naše první lano. Něco červenýho z Lanexu. Počet pádů 0,8!

Vzpomínám si, že jsem taky lezl na jednoduchý statice a nebo na pomocné horolezecké šňůře nadvojato.

Vzpomínám si, že jsme té šňůře říkali smrt za korunu.

Zápisník trail runnera 011/2008

Novinka

Koupil jsem si druhé boty. V sobotu jsem navštívil obchod v centru Jičína a měli tam akci.

Boty Vám prostě sednou a nebo je mají v akci. :)

A to je i můj případ. Zlevnili GT Wings od Salomonu o více než tisíc korun a takovému nátlaku jsem neodolal. S jediným rozdílem, že mě sednou a byly ještě za dobrou cenu.

"Krásný, co?" A nemusí se zavazovat tkaničky!

Test

21. září v neděli odpoledne jsem je šel otestovat. A JE TO ROZDÍL!

Myslel sem si, že to bude jiné, ale vůbec jsem nepředpokládal, že to bude o tolik lepší. Měl jsem z nich dobrý pocit. To vše společně s faktem, že se vám boty líbí Vám přidává sebevědomí. Stejně tak jako nové a lepší lyže, silnější motorka nebo nová loď. V neděli jsem se snažil vydržet běžet alespoň tak dlouho, tak jak se běhá na Žalý. Nakonec z toho bylo zase obligátních 50 minut.

Takže? V takových botách bych to už mohl zvládnout, ne?

Zápisník trail runnera 010/2008

Běh na Žalý

V sobotu 20. září se běžel v Jilemnici klasický závod na Žalý. Je to přesně 10 km a převýšení je více než půl kilometrů. Startuje se z jilemnického náměstí. Běží se do Žlábku. Nad Valteřice a dále na Křížovky. Od tam už je to jenom „kousek“ na Žalý.

Když jsem funěl ve čtvrtek od Nístějky směrem na Přívlaku, tak jsem s myšlenkou běžet tento závod koketoval. Po telefonu se ženou jsem ještě trošku za něj loboval. Nakonec jsem se však rozhodli oslavit dceřiny narozeniny celodenním výletem.

Tu sobotu jsem byl běhat ráno před snídaní. Asi 40 minut jsem pobíhal po lese na Hraběnce. Pak jsme se nasnídali, nachystali jsme věci na plavání a odjeli do Jičína.

Vrátili jsem se do Jilemnice docela brzy. Ještě jsem na náměstí stihli nějaké běhavce a vyhlášení výsledků.

Koukal jsem na výsledkovou listinu s otevřenou pusou.
Nejlepší čas byl 40 minut!
Vůbec největší překvapení pro mě však byla kategorie ročník 1938 a starší.
Borec měl čas 1 hodina a 7 minut!
To neujedu ani na kole!

Takže? Asi dobře, že jsem neběžel. Dostat na frak od 70 letého borce bych asi psychicky neunesl.