Vzpomínám si, že moje první Tatry byly zimní.
Vzpomínám si na mého lezeckého parťáka. Byl to Petr Holzer zvaný Hop. Už tenkrát si šil kalhoty, bundu, návleky a rukavice. Měl svou značku.
Vzpomínám si, že to byla značka PEHO.
Vzpomínám si, že jsme utekli z Popradského plesa na Váhu. Chatařem byl Viktor. Legenda.
Vzpomínám si, že první večeři jsme dostali za 20 kaček. Svítily tam petrolejky.
Vzpomínám si, že sourozenci Bednaříkovi (Aleš a Janek) měli plastové boty. Zn. Koflach. Já měl kožené „popradky“. Hop měl dokonce ještě 10-hroté mačky.
Vzpomínám si, že kolmé ledové pasáže musel lézt rozporem.
Vzpomínám si náš společný pokus o výstup severní stěnou Rysů. Bednaříci pod nástupem zjistili, že nemají lana. Jeden brácha spoléhal na druhého. Lana vysela u kamen.
Vzpomínám si, že navázali asi 20 m smyček a zkusili lézt na tom hrozném hadovi.
Vzpomínám si, že jsme lezli Červený žlab a že jsem měl strach.
Vzpomínám si, že všichni tenkrát lezli ve vojenských pletených rukavicích. V mrazu se lepily ke skále. Po jedné cestě nám z nich lezly prsty.
Vzpomínám si na bolest, když k sobě „přišly“ prsty.
Vzpomínám si, že jsme kroužili rukama (abychom dostali do prstů krev) a říkali jsme, že to jsou tatranské signály.
Vzpomínám si, že jsem byl v Tatrách ještě mockrát.
pátek 22. února 2008
Boulde.ring 001/2008
O čem to všechno je?
Zvaný Bouldering je lezení vydestilované do své nejčistší podoby. Pohybuješ se na skále bez lana, ruksaku, materiálu a strachu, který by tě stahoval k zemi (i když i to může být relativní) . Můžeš klidně napěchovat celé to lezení na malé ploše do několika okamžiků. Naflákat ty nejúžasnější a nejfantastičtější kroky do několika centimetrů čtverečních. Navodit si pocity opičího samce během několika málo vteřin. A všechno to bez toho aniž by jsi se musel strachovat nad nejistým čokem vysoko nad zemí.
Je to psina. Skáče se okolo šutrů. Problémy dostávají srandovní jména. Někdy je to bouldrování protknutý mystikou. Jindy je to ohromná švanda a pohoda.
A jestli toto není paráda, tak už fakt nevím.
Zvaný Bouldering je lezení vydestilované do své nejčistší podoby. Pohybuješ se na skále bez lana, ruksaku, materiálu a strachu, který by tě stahoval k zemi (i když i to může být relativní) . Můžeš klidně napěchovat celé to lezení na malé ploše do několika okamžiků. Naflákat ty nejúžasnější a nejfantastičtější kroky do několika centimetrů čtverečních. Navodit si pocity opičího samce během několika málo vteřin. A všechno to bez toho aniž by jsi se musel strachovat nad nejistým čokem vysoko nad zemí.
Je to psina. Skáče se okolo šutrů. Problémy dostávají srandovní jména. Někdy je to bouldrování protknutý mystikou. Jindy je to ohromná švanda a pohoda.
A jestli toto není paráda, tak už fakt nevím.
K zamyšlení 006/2008
Chlapi se dělí na slipaře a trenkaře. O tom snad nikdo nepochybuje. Chtěl bych jednou pro vždy jasně a srozumitelně rozdělit i lezce. Chci vědět s kým mám tu čest. Řekni mi jak cvakáš expresky na sedák a já ti řeknu co jsi zač.
Jestli cvakáš karabiny západkou směrem k sobě – jsi vršák nebo také horňák, jak chceš.
(Klidně si skoč do skříně. Obleč si sedák a vyzkoušej si to.) Já počkám.
V případě, že tak činíš obráceně. Tedy tak, že po nacvaknutí do poutka u sedáku ti západka směřuje od těla – jsi spoďák. Takže jsem doufám jednou pro vždy udělal v dělení horolezců pořádek. Spoďáci a vršáci popř. horňáci. Basta.
Všem jasný? I těm co chodí do lesa se žíněnkou?
Jestli cvakáš karabiny západkou směrem k sobě – jsi vršák nebo také horňák, jak chceš.
(Klidně si skoč do skříně. Obleč si sedák a vyzkoušej si to.) Já počkám.
V případě, že tak činíš obráceně. Tedy tak, že po nacvaknutí do poutka u sedáku ti západka směřuje od těla – jsi spoďák. Takže jsem doufám jednou pro vždy udělal v dělení horolezců pořádek. Spoďáci a vršáci popř. horňáci. Basta.
Všem jasný? I těm co chodí do lesa se žíněnkou?
K zamyšlení 005/2008
WHO IS WHO? aneb koho můžete potkat na stěně
himalájista: místo na šatny se ptá na BC.
míša caban: všichni mají bandasky. jenom on má termosky.
sexista: pořád křičí: "vzruš"!
anarchista: sere na jakákoliv pravidla!
tatranec: vytlouká borháky!
pískař: pořád by se někde zapisoval!
buzík: rád by si půjčil sedáček, botičky a karabinku s osmičkou.
outdoorový nadšenec: leze i na stěně ve funkčním prádle.
turek: naslibuje hory doly a potom napíše dementní článek.
originální kresby a texty: časopis MONTANA
himalájista: místo na šatny se ptá na BC.
míša caban: všichni mají bandasky. jenom on má termosky.
sexista: pořád křičí: "vzruš"!
anarchista: sere na jakákoliv pravidla!
tatranec: vytlouká borháky!
pískař: pořád by se někde zapisoval!
buzík: rád by si půjčil sedáček, botičky a karabinku s osmičkou.
outdoorový nadšenec: leze i na stěně ve funkčním prádle.
turek: naslibuje hory doly a potom napíše dementní článek.
originální kresby a texty: časopis MONTANA
K zamyšlení 004/2008
WHO IS WHO? aneb koho můžete potkat na stěně
kolik angličanů je potřeba na dotažení chytu?
tři. jednoho, který bude podávat čaj před utažením, jednoho, který ho utáhne, a jednoho, který bude podávat čaj po dotažení.
kolik iránců je potřeba pro dotažení chytu?
sto. 99, kteří budou držet stěnu v zajetí, a jednoho, který to dotáhne.
kolik rozumných ochranářů je potřeba k utažení chytu?
všichni tři.
originální kresby a texty: časopis MONTANA
kolik angličanů je potřeba na dotažení chytu?
tři. jednoho, který bude podávat čaj před utažením, jednoho, který ho utáhne, a jednoho, který bude podávat čaj po dotažení.
kolik iránců je potřeba pro dotažení chytu?
sto. 99, kteří budou držet stěnu v zajetí, a jednoho, který to dotáhne.
kolik rozumných ochranářů je potřeba k utažení chytu?
všichni tři.
originální kresby a texty: časopis MONTANA
středa 20. února 2008
Vzpomínám 001/2008
Vzpomínám si, že se říkalo, že někdo začal lézt na elektrickém káblu a místo karabin používal visací zámky a posílali si klíče. Prý to bylo na Krkavčí skále.
Vzpomínám si, že mi táta sehnal ocelovou osmu. Byla svařovaná ze dvou ohnutých drátů.
Vzpomínám si, že moje první moje horolezecký lano byla černobílá pomocná horolezecká šňůra, tzv. smrt za kačku. Předtím jsme ještě experimentovali s konopným špagátem z půdy na chalupě.
Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele.
Vzpomínám si, že jsem mě sadu ruských karabin. Byly titanové. Jedna byla s bajonetovým uzávěrem.
Vzpomínám si, že jsem spával v jeskyni nad Saxifrágou.
Vzpomínám si, že když jsem vylezl Čínu ve Sloupu byl jsem na to náležitě hrdý. Taky jsem byl rád, že mě u toho viděla Vaňharka.
Vzpomínám si, že Matyáš - klasik v našem horolezeckém oddíle, říkával, že bezpečnost na horách neexistuje.
Vzpomínám si, že se na přednáškách ptával nováčku zdali jsou jedináčci. Pak jedináčky vyzval aby šli domů. Tak aby rodiče měli jednoho potomka, který jim zůstane.
Vzpomínám si, že jsem říkávali: "Ledviny nejsou ešus."
Vzpomínám si, že se říkávalo: "Jištění zdržuje".
Vzpomínám si, že se hodně rychle zlepšil Pavel Kořán, Chýška a Honza Zemen.
Vzpomínám si, že jsem několikrát musel srovnat malého Adama Ondru ve freesportu. Zvláště, když starším lezl do bouldrů.
Vzpomínám si, že stěna Rorejsů byla pro nás velkou výzvou. A Kouřilka byla vážná túra.
Vzpomínám si, že jsem přetrpěl jednu noc v hamace na střídačce ve Sloupu.
Vzpomínám si, že jsem s jednou dívkou přečkal silnou bouři pod mostem v Blansku a že vedle nás udeřil blesk.
Vzpomínám si, že jsem té dívce šel o dva roky později na pohřeb.
Vzpomínám si, že jsme říkali: "Kdo nepadá, leze pod svoje možnosti"
Vzpomínám si, že jsem jednu dívku protáhnul hroznou spárou v Adršpachu. Byla celá od krve a večer jsem to v hospodě zapili.
Vzpomínám si, že …
Vzpomínám si, že mi táta sehnal ocelovou osmu. Byla svařovaná ze dvou ohnutých drátů.
Vzpomínám si, že moje první moje horolezecký lano byla černobílá pomocná horolezecká šňůra, tzv. smrt za kačku. Předtím jsme ještě experimentovali s konopným špagátem z půdy na chalupě.
Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele.
Vzpomínám si, že jsem mě sadu ruských karabin. Byly titanové. Jedna byla s bajonetovým uzávěrem.
Vzpomínám si, že jsem spával v jeskyni nad Saxifrágou.
Vzpomínám si, že když jsem vylezl Čínu ve Sloupu byl jsem na to náležitě hrdý. Taky jsem byl rád, že mě u toho viděla Vaňharka.
Vzpomínám si, že Matyáš - klasik v našem horolezeckém oddíle, říkával, že bezpečnost na horách neexistuje.
Vzpomínám si, že se na přednáškách ptával nováčku zdali jsou jedináčci. Pak jedináčky vyzval aby šli domů. Tak aby rodiče měli jednoho potomka, který jim zůstane.
Vzpomínám si, že jsem říkávali: "Ledviny nejsou ešus."
Vzpomínám si, že se říkávalo: "Jištění zdržuje".
Vzpomínám si, že se hodně rychle zlepšil Pavel Kořán, Chýška a Honza Zemen.
Vzpomínám si, že jsem několikrát musel srovnat malého Adama Ondru ve freesportu. Zvláště, když starším lezl do bouldrů.
Vzpomínám si, že stěna Rorejsů byla pro nás velkou výzvou. A Kouřilka byla vážná túra.
Vzpomínám si, že jsem přetrpěl jednu noc v hamace na střídačce ve Sloupu.
Vzpomínám si, že jsem s jednou dívkou přečkal silnou bouři pod mostem v Blansku a že vedle nás udeřil blesk.
Vzpomínám si, že jsem té dívce šel o dva roky později na pohřeb.
Vzpomínám si, že jsme říkali: "Kdo nepadá, leze pod svoje možnosti"
Vzpomínám si, že jsem jednu dívku protáhnul hroznou spárou v Adršpachu. Byla celá od krve a večer jsem to v hospodě zapili.
Vzpomínám si, že …
Bouldering 001/2008
Balistické pojednání.
Už jste se jistě někdy setkali s pocitem tělesné nedostatečnosti. Neměříte dva metry, nebo neuděláte velký rusko na jedné ruce. A do dalšího chytu je to fakt daleko. Nabízím Vám 12 rad a tréningových tipů 173 cm měřícího lezce s hrubě negativním gorilím indexem.
Už jste se jistě někdy setkali s pocitem tělesné nedostatečnosti. Neměříte dva metry, nebo neuděláte velký rusko na jedné ruce. A do dalšího chytu je to fakt daleko. Nabízím Vám 12 rad a tréningových tipů 173 cm měřícího lezce s hrubě negativním gorilím indexem.
1. Velmi často začátečníci startují doskokovou rukou příliš brzo a ztrácejí tak mnoho energie, kterou by jinak ještě tato ruka mohla vyvinout. Vyzkoušejte tedy tzv. svíčku. Svíčka je v podstatě mocný a rychlý shyb dotažený co nejvýše tělem nad ruce držící se chytu. Chyt opuštíte až v momentě vystřelení energií vašeho letícího těla z jeho dosahu (tzn. ruce necháváte co nejdéle na startovním chytu).
2. V začátcích práce na nějakém projektu, který vyžaduje dynamický krok se Vám může zdát vytoužený chyt opravdu neskutečně daleko a jeho přelezení jako neskutečný sen. Zkuste tedy nejprve nedoskakovat na cílový chyt, ale jen plácejte nejvýš co to jde. Po několika pokusech se ke svému překvapení začnete nebezpečně přibližovat k vašemu cíli. Pak se teprve zaměřte na přesnost.
3. Nezapomeňte, že hodně energie vychází z Vašich nohou. A hlavně se tyto svaly jen tak neunaví.
4. Jestliže nejste schopni doskočit chyt vlastní silou, nechte si pomoct partnerem nebo lanem. Pak můžete s touto podporou tento specifický pohyb dokonale secvičit.
5. Nejlepší pro doskočení a následné udržení je tzv. mrtvý bod. Je to ten okamžik, kdy neletíte ani nahoru a ani dolu, mikro vteřina pohybu nikam, stav beztíže. Jako trénikovou metodu mohu kromě vlastního lezení doporučit capmus a dynamické přešahy na něm, footoff bouldering, shyby na rychlost.
6. Někdo doporučuje tzv. pumpování před vlastním dynamickým krokem. Natáhnout ruce, skrčit ruce, natáhnout, pokrčit…a skok. Já se přikláním a mám vyzkoušenou metodu Johna Duna. Ten se spouští pouze jednou dolů , exploduje a vystřelí kýženým směrem. Žádné kmitání. Neunavují se tak paže a nedochází tu k k psychickému váhání. Prostě jednou dolů a leť!
7. Chyty schované za hranou se neoznačují koláčem magnézia, ale jasnou tenkou značku, kterou před vašim odchodem snadno lehce očistíte.
8. Pro dokonalé zaměření doskokoého chytu se doporučuje těsně před skokem pohled ze dvou různých úhlů. Lépe a přesněji pak zpracujete informaci získanou vašim zrakem.
9. Hyperventilace. Zkuste se 4-5 rychle z hluboka nadechnout a skočit.
10. Blíží se zima a tak nezapomeňte na dokonalé rozehřátí. Na termosku, na čepici…
11. Dostatečně mezi pokusy odpočívejte!
12. Pouze vlastní lezení a bouldrování ve vás probudí dokonalou komunikaci jednotlivých svalových partií. Dokonalou sladěnost vaší psychiky s vašimi nervy. Dynamické lezení je především v hlavě.
Lezte hlavou!
2. V začátcích práce na nějakém projektu, který vyžaduje dynamický krok se Vám může zdát vytoužený chyt opravdu neskutečně daleko a jeho přelezení jako neskutečný sen. Zkuste tedy nejprve nedoskakovat na cílový chyt, ale jen plácejte nejvýš co to jde. Po několika pokusech se ke svému překvapení začnete nebezpečně přibližovat k vašemu cíli. Pak se teprve zaměřte na přesnost.
3. Nezapomeňte, že hodně energie vychází z Vašich nohou. A hlavně se tyto svaly jen tak neunaví.
4. Jestliže nejste schopni doskočit chyt vlastní silou, nechte si pomoct partnerem nebo lanem. Pak můžete s touto podporou tento specifický pohyb dokonale secvičit.
5. Nejlepší pro doskočení a následné udržení je tzv. mrtvý bod. Je to ten okamžik, kdy neletíte ani nahoru a ani dolu, mikro vteřina pohybu nikam, stav beztíže. Jako trénikovou metodu mohu kromě vlastního lezení doporučit capmus a dynamické přešahy na něm, footoff bouldering, shyby na rychlost.
6. Někdo doporučuje tzv. pumpování před vlastním dynamickým krokem. Natáhnout ruce, skrčit ruce, natáhnout, pokrčit…a skok. Já se přikláním a mám vyzkoušenou metodu Johna Duna. Ten se spouští pouze jednou dolů , exploduje a vystřelí kýženým směrem. Žádné kmitání. Neunavují se tak paže a nedochází tu k k psychickému váhání. Prostě jednou dolů a leť!
7. Chyty schované za hranou se neoznačují koláčem magnézia, ale jasnou tenkou značku, kterou před vašim odchodem snadno lehce očistíte.
8. Pro dokonalé zaměření doskokoého chytu se doporučuje těsně před skokem pohled ze dvou různých úhlů. Lépe a přesněji pak zpracujete informaci získanou vašim zrakem.
9. Hyperventilace. Zkuste se 4-5 rychle z hluboka nadechnout a skočit.
10. Blíží se zima a tak nezapomeňte na dokonalé rozehřátí. Na termosku, na čepici…
11. Dostatečně mezi pokusy odpočívejte!
12. Pouze vlastní lezení a bouldrování ve vás probudí dokonalou komunikaci jednotlivých svalových partií. Dokonalou sladěnost vaší psychiky s vašimi nervy. Dynamické lezení je především v hlavě.
Lezte hlavou!
originální kresby a texty: časopis MONTANA
úterý 19. února 2008
K zamyšlení 003/2008
Nemyslíte?
Nejdál s lezením jsou v Austrálii. Protinožci lezou 32ky. Což je dost velkej náskok. Nemyslíte?Taky ty podmínky! Na druhý straně zeměkoule je to fakt převislý. A taky hodně natejká. Do hlavy. Dále je hrozně nepříjemný, že místní musí na vrchol naslaňovat a potom těžce bojují k nástupu. Proto tenkrát ten Hillary tak lehce vystoupal na vrchol Everestu. Byl zvyklej z Novýho Zélandu. Lehce nahoru a těžce dolů. Takže výstup a sestup byl pro něj tenkrát hračkou. Zkrátka byl zaskočenej jak to šlo dolů zlehka.
Za nima asi následujeme my. A jsem tomu rád. Někde se objevují už i 11ky. Bude to asi ještě hodně práce, ale pořád lepší než Američani.
Nevím, proč takovej lezeckej gigant, jako je Amerika, pořád přešlapuje na pětkách. A navíc si ten pátej stupeň ještě rozdělili na setinný místa.
Dobře rozjetý to mají i šoumeni s motyčkama a mačkama. Jsou někde na M13. Mezi náma a Amíkama jsou Francouzi. Někdo už ohlásil 9b.
No a ti tragédi, co lezou se skobama? Tak ti, jestli nezaberou, tak si budou pořád šmatlat ty svoje A4-A5. Si myslím, že by se všichni ti borci měli rozjet do Austrálie. Teď třeba na zimu by to bylo fajn.
Nemyslíte?
originální kresby a texty: časopis MONTANA
Nejdál s lezením jsou v Austrálii. Protinožci lezou 32ky. Což je dost velkej náskok. Nemyslíte?Taky ty podmínky! Na druhý straně zeměkoule je to fakt převislý. A taky hodně natejká. Do hlavy. Dále je hrozně nepříjemný, že místní musí na vrchol naslaňovat a potom těžce bojují k nástupu. Proto tenkrát ten Hillary tak lehce vystoupal na vrchol Everestu. Byl zvyklej z Novýho Zélandu. Lehce nahoru a těžce dolů. Takže výstup a sestup byl pro něj tenkrát hračkou. Zkrátka byl zaskočenej jak to šlo dolů zlehka.
Za nima asi následujeme my. A jsem tomu rád. Někde se objevují už i 11ky. Bude to asi ještě hodně práce, ale pořád lepší než Američani.
Nevím, proč takovej lezeckej gigant, jako je Amerika, pořád přešlapuje na pětkách. A navíc si ten pátej stupeň ještě rozdělili na setinný místa.
Dobře rozjetý to mají i šoumeni s motyčkama a mačkama. Jsou někde na M13. Mezi náma a Amíkama jsou Francouzi. Někdo už ohlásil 9b.
No a ti tragédi, co lezou se skobama? Tak ti, jestli nezaberou, tak si budou pořád šmatlat ty svoje A4-A5. Si myslím, že by se všichni ti borci měli rozjet do Austrálie. Teď třeba na zimu by to bylo fajn.
Nemyslíte?
originální kresby a texty: časopis MONTANA
K zamyšlení 002/2008
Zahájil jsem zimní přípravu.
Lezu a cvičím. Přidal jsem i běhání.Vybíhám od domu. Nejprve se trošku stydím. Proto raději volím rychlou chůzi. Okolo dětského hřiště, odkud na mě pokukují mladé maminky. Chci vypadat atleticky nebo raději vůbec nevypadat jako že jdu běhat. Pokračuji dál. Míjím základnu běžkařů SKI CLUB. Zde krouží mladí a nadějní běžkaři – atleti. Stále se tvářím jako že se jdu venčit. Konečně jsem u cedule konec obce. Město mám za zády. Začínám vyklusávat. Běžím okolo kravína. Nic nepředstírám. Předběhnu ženu s kočárkem. Zatajím dech a zatáhnu břicho. Musím vydržet do zatáčky. Dostávám se do rytmu. Dobíhám až do vedlejší vísky. Nohy už trochu těžknou. Asi je to v hlavě.
Říkám si: „hlavo poruč těm nohám ať běží“. Uvažuji, že je to celé v hlavě. Tam to asi všechno začíná. Když už to vzdá hlava, tělo vypne. Rádi se koukáme na natrénované borce kroužící oválem, maratonce, veslaře. Ti všichni mají určitě natrénováno. Ale to asi nestačí. Hlava musí říct zaber, ještě můžeš nebo dokonce přidej.Tak zkouším bez zastavení doběhnout zpátky domů. Okolo kravína, cedule, ski clubu a dětského hřiště. Tam běží troska. Uvnitř hlava řve ještě zaber! Možná kdyby se ztišili. Slyšeli by z vnitřních reproduktorů ozvěnu tlampače v mojí hlavě.
Doběhnul jsem. Trochu jsme se zklidnil. Moje teorie funguje.
Alespoň na 6 kilometrů ano.
Lezu a cvičím. Přidal jsem i běhání.Vybíhám od domu. Nejprve se trošku stydím. Proto raději volím rychlou chůzi. Okolo dětského hřiště, odkud na mě pokukují mladé maminky. Chci vypadat atleticky nebo raději vůbec nevypadat jako že jdu běhat. Pokračuji dál. Míjím základnu běžkařů SKI CLUB. Zde krouží mladí a nadějní běžkaři – atleti. Stále se tvářím jako že se jdu venčit. Konečně jsem u cedule konec obce. Město mám za zády. Začínám vyklusávat. Běžím okolo kravína. Nic nepředstírám. Předběhnu ženu s kočárkem. Zatajím dech a zatáhnu břicho. Musím vydržet do zatáčky. Dostávám se do rytmu. Dobíhám až do vedlejší vísky. Nohy už trochu těžknou. Asi je to v hlavě.
Říkám si: „hlavo poruč těm nohám ať běží“. Uvažuji, že je to celé v hlavě. Tam to asi všechno začíná. Když už to vzdá hlava, tělo vypne. Rádi se koukáme na natrénované borce kroužící oválem, maratonce, veslaře. Ti všichni mají určitě natrénováno. Ale to asi nestačí. Hlava musí říct zaber, ještě můžeš nebo dokonce přidej.Tak zkouším bez zastavení doběhnout zpátky domů. Okolo kravína, cedule, ski clubu a dětského hřiště. Tam běží troska. Uvnitř hlava řve ještě zaber! Možná kdyby se ztišili. Slyšeli by z vnitřních reproduktorů ozvěnu tlampače v mojí hlavě.
Doběhnul jsem. Trochu jsme se zklidnil. Moje teorie funguje.
Alespoň na 6 kilometrů ano.
K zamyšlení 001/2008
Trénink sportovního lezce
Po novém roce jsem nastavil tréninkový režim na maximum. Volume doprava. Asi něco pořádného vylezu. Přečetl jsem si „Trénink sportovního lezce“. Dělám pyramidu, kruháče, chodím na masáže. Vedu si deník. Myslím si, že ani stravu nepodceňuji. Věda už je daleko a já se rozhodnul toho maximálně využít. Dneska už existují geneticky modifikované potraviny. A proto jím sojové produkty. Je to nejvíce a nejdéle geneticky upravovaná plodina.
Vařím, pařím, zapékám a klíčím sojové boby. Do skal beru zásadně jenom sojovou tyčku. Sója díky péči vědců odolává plísním, přestojí mrazy a vedra, sucho i vlhko, inertní vůči škůdcům. Takováto sója roste neobyčejně rychle. Tuhý kořínek. Maximální výnosy. Radost farmářů. Takže na rozdíl od odpůrců GM potravin doufám, že tohle všechno mi naopak pomůže a já vylezu na jaře lehce a snadno „Rotující kedluben“.
Není sója náhodou jednoletá bylina?
originální kresby a texty: časopis MONTANA
Po novém roce jsem nastavil tréninkový režim na maximum. Volume doprava. Asi něco pořádného vylezu. Přečetl jsem si „Trénink sportovního lezce“. Dělám pyramidu, kruháče, chodím na masáže. Vedu si deník. Myslím si, že ani stravu nepodceňuji. Věda už je daleko a já se rozhodnul toho maximálně využít. Dneska už existují geneticky modifikované potraviny. A proto jím sojové produkty. Je to nejvíce a nejdéle geneticky upravovaná plodina.
Vařím, pařím, zapékám a klíčím sojové boby. Do skal beru zásadně jenom sojovou tyčku. Sója díky péči vědců odolává plísním, přestojí mrazy a vedra, sucho i vlhko, inertní vůči škůdcům. Takováto sója roste neobyčejně rychle. Tuhý kořínek. Maximální výnosy. Radost farmářů. Takže na rozdíl od odpůrců GM potravin doufám, že tohle všechno mi naopak pomůže a já vylezu na jaře lehce a snadno „Rotující kedluben“.
Není sója náhodou jednoletá bylina?
originální kresby a texty: časopis MONTANA
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
