Po několika 100kách metrů jsem se začal blížit k Hraběnce. V uších další skladbu od Prodigy. Co kousek to opravdový nářez! Ale někdo to skřípe. Něco mě ruší. Nemůžu se dostat do rytmu. Nemůžu se soustředit.
Prodigy asi nejsou to pravé. Zastavuji a definitivně přeskakuji celé album. Zkusím Zuzanu Navarovou. Znovu se rozbíhám a myslím, že je to lepší. Nechávám se tedy unášet na vlnách KOA. Našel jsem tedy svoji muziku pro chvíle na cestě, pěšině či silnici.
Zuzana Navarová mě nyní provází během – světem.
To je hudba sfér. Uha!