Dneska se dobře běželo. Hodně dobře, jako dlouho ne.
Potřeboval jsem tento pocit. Pocit, že můžu zrychlit, že můžu ještě vládnout.
Připravuju se na ten náš TRANSKRKONOŠE běh.
Nedávám tomu tolik, kolik bych určitě měl, ale výsledky se dostavují.
Alespoň dneska jsem v tom potemělém a sychravém lese měl ten pocit.
Je to stejné jako s lezením. 3x týdně lezete za 14 dní to prostě musí být vidět a musíte to cítit. Chyty už nejsou tak malé. Vylezete výš a snadněji.
Zase se těším. Nevím jakou variantu ještě poběžíme.
Radim (trail partner) mi napsal SMS zprávu, že to poběžíme v kuse a do cíle, že mě klidně donese na zádech.
Nemusí, stačí když mě bude povzbuzovat a nenechá mě na trati samotnýho. To bude stačit.
Takže? V půlce října budeme běžet někde mezi Bedřichovem a Žacléřem. Držte nám palce.
neděle 26. září 2010
Vzpomínám 005/2010
Vzpomínám si, že jsme kdysi začali se Zobanem s přejišťováním Krkavčí skály. Byl jsem překvapen jak lehce mi šli některé nýty odseknout od skály. Některé se vytáhly a některé prostě upadly.
Vzpomínám si, že jsme jednou odjeli do Chamonix. Zkazilo se však počasí a odjeli jsme do Verdonu. Tam jsem zažili spousty dobrodružství. Když jsme se vrátili zpět, tak jsme jednou vyjeli lanovkou na Grand Monte. Prošli se po ledovci, snědli všechny tatranky a zase mazali dolů.
Vzpomínám si, že když jsme na parkovišti otevřeli auto, vykutálelo se na asfalt dno od plynové bomby. Ty jsme si samozřejmě plnili sami doma v koupelně z velké bomby.
Vzpomínám si, že jsem potom jeli domů autostopem. Naklapali jsem k tunelu, který vede pod Mt. Blancem. Jel jsem tenkrát s Honzou Matouškem.
Vzpomínám si, že jsme dojeli až do Raveny. Od tam do Benátek. Z Benátek jsem chytili super stopa. Na jeden zátah až do Brna. Polámaným autobusem ze Španělska.
Vzpomínám si, že od té doby jsem už nikdy stopem nejel.
Vzpomínám si, jak jsme různě po Chamonix sockovali. Dneska chodíme na pivo na La Terrase nebo do MBC - kanadské hospody. Časy se mění.
Vzpomínám si, že jsme jednou odjeli do Chamonix. Zkazilo se však počasí a odjeli jsme do Verdonu. Tam jsem zažili spousty dobrodružství. Když jsme se vrátili zpět, tak jsme jednou vyjeli lanovkou na Grand Monte. Prošli se po ledovci, snědli všechny tatranky a zase mazali dolů.
Vzpomínám si, že když jsme na parkovišti otevřeli auto, vykutálelo se na asfalt dno od plynové bomby. Ty jsme si samozřejmě plnili sami doma v koupelně z velké bomby.
Vzpomínám si, že jsem potom jeli domů autostopem. Naklapali jsem k tunelu, který vede pod Mt. Blancem. Jel jsem tenkrát s Honzou Matouškem.
Vzpomínám si, že jsme dojeli až do Raveny. Od tam do Benátek. Z Benátek jsem chytili super stopa. Na jeden zátah až do Brna. Polámaným autobusem ze Španělska.
Vzpomínám si, že od té doby jsem už nikdy stopem nejel.
Vzpomínám si, jak jsme různě po Chamonix sockovali. Dneska chodíme na pivo na La Terrase nebo do MBC - kanadské hospody. Časy se mění.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
