Vzpomínám si, že jsme kdysi začali se Zobanem s přejišťováním Krkavčí skály. Byl jsem překvapen jak lehce mi šli některé nýty odseknout od skály. Některé se vytáhly a některé prostě upadly.
Vzpomínám si, že jsme jednou odjeli do Chamonix. Zkazilo se však počasí a odjeli jsme do Verdonu. Tam jsem zažili spousty dobrodružství. Když jsme se vrátili zpět, tak jsme jednou vyjeli lanovkou na Grand Monte. Prošli se po ledovci, snědli všechny tatranky a zase mazali dolů.
Vzpomínám si, že když jsme na parkovišti otevřeli auto, vykutálelo se na asfalt dno od plynové bomby. Ty jsme si samozřejmě plnili sami doma v koupelně z velké bomby.
Vzpomínám si, že jsem potom jeli domů autostopem. Naklapali jsem k tunelu, který vede pod Mt. Blancem. Jel jsem tenkrát s Honzou Matouškem.
Vzpomínám si, že jsme dojeli až do Raveny. Od tam do Benátek. Z Benátek jsem chytili super stopa. Na jeden zátah až do Brna. Polámaným autobusem ze Španělska.
Vzpomínám si, že od té doby jsem už nikdy stopem nejel.
Vzpomínám si, jak jsme různě po Chamonix sockovali. Dneska chodíme na pivo na La Terrase nebo do MBC - kanadské hospody. Časy se mění.
neděle 26. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Jo, kamo, taky na to obcas vzpomenu, na ty stary casy, kdy bylo spoustu casu. Baca
Okomentovat