Montana 005/2008

Obálka
Pro mě trochu zklamání.
Strana číslo 2
Úvodník mě neoslovil. Prostě mě minul.
Co ti vrtá hlavou?
Tak Helena v tomto čísle vede na plné čáře. Je naprosto nejlepší.
Nejtěžší výstupy ve Vysokých Tatrách
Solidní fotografie. Kdyby ještě byly nákresy nebo celkový pohled na stěnu = super.
Eiger Norwand
Velkej zážitek. Článek "normálních smrtelníků" a jejich velké dobrodružství. Tak nějak bych to asi lezl já.
Kapura
Pro mě osobně zmatečný článek. Tak to tedy vylezli nebo ne? (To neznamená, že Honza s Márou nejsou bouráci.)
Tomáš Mrázek
Dodneška nemůžu Tomášovi zapomenout tu vytesanou cestu na Stránské skála před mnoha lety. Tenkrát mi taky slíbil, že ji zacementuje. Udělal to?
Labské pískovce
Špica. Prostě písek.
Huascaran
Nečetl jsem.
Maja Vidmar
Ten, kdo neleze srdcem, pro maju není opravdový lezec.
Souhlasím.
Krávy ...
Asi tam zajedu.
Salewa
Proč já si tenrát nic nekoupil od Salewy?
Krasavice a Marína
Víc takových!
A jdi
82 x 4000. Hustý!
End of Silence. Pěkná práce.
Olina
Jako vždycky. Perfektní!

Takže? Jsem se zase někde našel.

K zamyšlení 030/2008

Něco o mailování

Jednou se mi kolega pochlubil faktem, že má novou dívku.
Já se ho zeptal: "Už se mejlujete?"
Nic asi nevystihuje dnešní "techno" kulturu lépe.

Dneska jsem měl zrovna "nepříjemnou", "emocionálně" naplněnou emailovou komunikaci.
Vzpomněl jsem si na pár zlatých pravidel mailování.
Podělím se tedy s Vámi o ně (i když sám je vždy nedodržuju).

1. Jasný přemět
Je dobré uvádět jasný obsah zprávy správným názvem zprávy v předmětu. Adresát se pak může rychle rozhodnout, zda odpovídat okamžitě či později.

2. Stručně a jasně
Měli by jste být výstižní a jít přímo k věci.

3. Důležitost zprávy
Uvážlivé přidělování priorit. Adresát nemusí přikládat vaší zprávě stejnou důležitost.

4. Pozor na velké přílohy

5. Bacha na kopie
Pozor na to, koho dáváte do kopie a jaké.

6. Odpovědi pište na začátek emailu (ne pod)

7. Pozor na emoce
Rozčílila Vás zpráva? Čím silnější jsou Vaše emoce, tím delší čas si ponechte na odpověď. S chladnou hlavou je odpovídat prý lepší. Navíc v emailu si dovolíte více než při osobním jednání.
V češtině se požívá pouze jeden vykřičník!!!!! Příliš mnoho emotikonů neboli smalíků prý může znamenat neúpřimnost.

8. Neopravujte druhé
Dopustí-li se druhá strana chyby, například v gramatice, nebo poruší některou ze zásad etiky na síti, buďte tolerantní.

9. E-mail nenahrazuje osobní komunikaci
Někdy je prostě lepší zavolat nebo se zvednout ze židle a za kolegou dojít.

10. Podpis
Pokud komunikujete s kolegy hodně a často většinou stačí připojit pouze krátký podpis. Každý ví, kdo píše dříve než e-mail otevře. Je hloupé, když podpis tvoří 99% textu a zbytek je OK.

11. Zodpovědnost
Někteří lidé se zbavují mailováním zodpovědnosti. Prostě dají nadřízeného do kopie. Míč není na jejich straně. Nemusejí nic řešit.

12. Rychlost
Napsat stručný a jasný email není jednoduché. Pokud chcete řešit více pracovních (osobních) věcí, dejte raději přednost krátké schůzce před vyčerpávající korespondencí.

13. Zvořilost
Nešetřete zvořilostí. Chcete li být považování za zvořilého člověku v životě, buďte i takový na síti. Slovíčko prosím a děkuji + vhodné oslovení a rozloučení může tuto naši "neosobní" komunikaci alespoň trochu polidštit.

Zdroj: Inspirace přílohou HN

Takže? Všem Vám moc děkuji za to, že navštevujete můj web a sem tam mi napíšete hezký komentář nebo i e-mail. Prostě, že se mejlujeme.

Climb.ing 022/2008

Porno vztahy / Malá Macocha

Komentář k fotce: "A sem ten všechen matroš, až pověsíme lezení na hřebík, odneseme!"

Jinak se ve skutečnosti jedná o nedělní třídění matroše "po" nedaleko eko dvorku na bohunickém sídlišti.

Tak to nakonec klaplo. V sobotu odpoledne jsem začal nabírat klasický skluz a k Tomášovi jsem se dostal až o půl osmé večer.
Tam jsem postrašil jeho tři děti. Stály v předsíni. Některé z nich s kartáčkem v puse čekaly co bude. Zarazilo mne to. Nevěděl jsem však, že je Tomáš (jejich otec) postrašil příchodem "strašného watta". Čekaly co předvedu. Nevím? Snad jsem měl vytáhnout holuba z nosu nebo se samovznítit. Nakonec jsem se jim věnoval jako jakýmkoliv jiným dětem.
Pak se upokojily a začali jsme si společně podívat.
Paní Roubalové jsem se zeptal, jestli půjde Tomáš ven. Ta svolila. Udělal nám křížek na čelo a popřála hodně štěstí.

Přestal jsem sledovat čas. Vyrazit jsme mohli okolo osmé večerní. Další časový údaj, který si pamatuji je čas ulehání na lůžko. Bylo půl páté ráno.

A to je kámen úrazu. Nesledovali jsme čas. Pak se ještě navíc posunul o hodinu. Sem tam jsem na štandu usnul. Cítím celou akci jako průlet nějakou časovou smyčkou. Zvláště, když se čas během noci posune o hodinu zpět.

Já jsem Vám zažil "vzpomínky na budoucnost" na vlastní kůži!

Avšak k věci.

Volně k erární smyčce. Kyvadlo doprava k borháku. Další borhák. Seděl jsem v něm a přemýšlel co dál. Stěnu jsem ohmatával jak Honza Říha v těžkým fleku. Pak jsem našel vrtanou dírku na háček. Z něj jsem se trošku "zhoupnul" do smyčky. Pak už jen spárou doleva. Friend, friend a pro urychlení sem tam nějakej háček. Smyčka v hodinách byla takřka konec hákování. K řetězu jsem lezl už volně. Od něj už také.

Dohodli jsme se, že to zkusím natáhnout až ke stromu. Na jeden zátah. Už většinou volně jsem teda nakonec komínem dolezl až ke stromu. Lano dřelo už tak, že jsem na štandu na poslední metr udělal kladkostroj.

Tomáš oběhnul Bejčinu okolo. Donesl mi tahačák s bundou, termoskou a tabákem. Vzal si žebříčky a vydal se to čistit.

Sem tam jsem si trošku u stromu pospal. První část musel Tomáš jumarovat. Zbytek si přeháknul na druhým a odlez volně.

A2 bych nechal. Hororové bych to neviděl. Od prvního štandu jsem to lezl v teniskách a snažil jsem se lézt co nejvíce volně a rozporem.

Samozřejmě mi pod nohou upadnul kamínek. Byla to prda! Ptal jsem se Tomáše, jestli žije. Jinak musím říct: "Super linka!"

Cestu jsem ještě oslavili nad ránem na benzínce nelkoholickým pivem. Když performance, tak dokonalá.

Takže? Necháváme A2. Doporučujeme a za umělecký dojem dáváme 5.9!