Climb.ing 022/2008

Porno vztahy / Malá Macocha

Komentář k fotce: "A sem ten všechen matroš, až pověsíme lezení na hřebík, odneseme!"

Jinak se ve skutečnosti jedná o nedělní třídění matroše "po" nedaleko eko dvorku na bohunickém sídlišti.

Tak to nakonec klaplo. V sobotu odpoledne jsem začal nabírat klasický skluz a k Tomášovi jsem se dostal až o půl osmé večer.
Tam jsem postrašil jeho tři děti. Stály v předsíni. Některé z nich s kartáčkem v puse čekaly co bude. Zarazilo mne to. Nevěděl jsem však, že je Tomáš (jejich otec) postrašil příchodem "strašného watta". Čekaly co předvedu. Nevím? Snad jsem měl vytáhnout holuba z nosu nebo se samovznítit. Nakonec jsem se jim věnoval jako jakýmkoliv jiným dětem.
Pak se upokojily a začali jsme si společně podívat.
Paní Roubalové jsem se zeptal, jestli půjde Tomáš ven. Ta svolila. Udělal nám křížek na čelo a popřála hodně štěstí.

Přestal jsem sledovat čas. Vyrazit jsme mohli okolo osmé večerní. Další časový údaj, který si pamatuji je čas ulehání na lůžko. Bylo půl páté ráno.

A to je kámen úrazu. Nesledovali jsme čas. Pak se ještě navíc posunul o hodinu. Sem tam jsem na štandu usnul. Cítím celou akci jako průlet nějakou časovou smyčkou. Zvláště, když se čas během noci posune o hodinu zpět.

Já jsem Vám zažil "vzpomínky na budoucnost" na vlastní kůži!

Avšak k věci.

Volně k erární smyčce. Kyvadlo doprava k borháku. Další borhák. Seděl jsem v něm a přemýšlel co dál. Stěnu jsem ohmatával jak Honza Říha v těžkým fleku. Pak jsem našel vrtanou dírku na háček. Z něj jsem se trošku "zhoupnul" do smyčky. Pak už jen spárou doleva. Friend, friend a pro urychlení sem tam nějakej háček. Smyčka v hodinách byla takřka konec hákování. K řetězu jsem lezl už volně. Od něj už také.

Dohodli jsme se, že to zkusím natáhnout až ke stromu. Na jeden zátah. Už většinou volně jsem teda nakonec komínem dolezl až ke stromu. Lano dřelo už tak, že jsem na štandu na poslední metr udělal kladkostroj.

Tomáš oběhnul Bejčinu okolo. Donesl mi tahačák s bundou, termoskou a tabákem. Vzal si žebříčky a vydal se to čistit.

Sem tam jsem si trošku u stromu pospal. První část musel Tomáš jumarovat. Zbytek si přeháknul na druhým a odlez volně.

A2 bych nechal. Hororové bych to neviděl. Od prvního štandu jsem to lezl v teniskách a snažil jsem se lézt co nejvíce volně a rozporem.

Samozřejmě mi pod nohou upadnul kamínek. Byla to prda! Ptal jsem se Tomáše, jestli žije. Jinak musím říct: "Super linka!"

Cestu jsem ještě oslavili nad ránem na benzínce nelkoholickým pivem. Když performance, tak dokonalá.

Takže? Necháváme A2. Doporučujeme a za umělecký dojem dáváme 5.9!