neděle 2. března 2008

K zamyšlení 010/2008

Nikdy jsem nevěřil, že se to může stát. Debaty o navazování nebo jištění na poutku nebo za jiné nepevnostní části sedacího úvazku mi přišli jako nějaké sci-fi. Až do minulého týdne. Prostě a jednoduše osobní zkušenosti jsou nepřenositelné.

Co se vlastně stalo?
Nováček a "zkušený" lezec na umělé stěně. Ten druhý zkušenější se za svého svěřence zaručil. Dále jsem tomuto páru nevěnoval pozornost.

Až do okamžiku, kdy jsem si všimnul nepřirozeně vysoko posazeného pasu na úvazku jistícího nováčka. Začal jsem větřit. Ten masér jistil přes materiálové poutko. Skočil jsem po něm svojí odsekou a dotyčnou lehce spustili na zem. Dopadlo to dobře. Jištění přes poutko.

Věřte tedy: „Je li-to fyzicky možné, tak se to děje!“ Všechno! Proto tedy kontrolujte sebe i své spolulezce. Nezapnutý sedák, otočené nohavičky, špatné navázání nebo nezajištěná karabina muže přivodit opravdový problém.

Taky jsem si myslel, že se to nemůže stát. A stalo se!

K zamyšlení 009/2008

Návštěva
V sobotu se stavoval u nás v Jilemnici Ota Srovnal ze Zábřehu. Měl běžet Krkonošskou 70. Tu nakonec zrušili. Přišla Emma. Otík má běžeckou fazónu. Přišel na poradu. Chystá se na podzim do Yosemit a zase mě nahlodal. Chtěl bych si splnit svůj sen. The Nose za jeden den. Vylézt The Salathe. Zkusit Separate Reality. Odletět tam. Vypnout. Flákat se. Jistě. To všechno můžu dělat kdekoliv na planetě.
Jenže flákat se zrovna uprostřed lezeckého vesmíru, to je úplně jiné flákáníčko.

Hola hoj! See you later! In Valley!

K zamyšlení 008/2008

Bojíme se příchodu bílého muže?
(Muž nesoucí váček s bílým práškem)

Jeden kmen se bojí příchodu bílého muže a druhý jej vítá. Pro jedny, říkejme jim domorodci, je příchod bílého muže noční můrou a velmi se ho obávají. Mají strach, že je zažene do rezervací. Mají strach, že jejich území obsadí bílí muži. Nechtějí přijít o ty nejlepší pastviny o nevýnosnější naleziště. Budou si snad hájit svá území před bílím mužem? Budou se schovávat? Vykopou válečnou sekeru? Ať dopadne tažení bílého muže jakkoliv, už teď sedí na koni a je na cestě. Jestli si někdo myslí, že se společně sesednou okolo ohně a vykouří dýmku míru, tak ten je asi na omylu.

HOWG. Domluvil jsem.

Montana 001/2008

Voie Petit
Pěkný článek, který však měly okořenit nějaké pěkné fotografie profesionálního fotografa.
Island 2007
Tak tam bych asi jel. Nevím co bych asi tak vylezl. Island by mohl být krásný výlet. Třeba bych vylezl „Zoe Harisdottir“. Ten příběh zrození jednoho života a vyhasnutí ve stejný okamžik druhého – otce a dcery, kteří neměli šanci se setkat, mě stále dojímá.
Adam Ondra sezona 2007
Jsem někde slyšel, že Schumacherova neotřesitelná pozice ve světě formule 1 dělala vrásky televizním společnostem a sponzorům. Už to byla prý nuda. Zase vyhraje Šumi.
Horolezci – manažeři
Pavel Kryze je prostě borec NO COMMENT.
Ivan Fiala Portrét
Článek jako břitva! Dle mého asi to nejlepší z tohoto čísla (01/2008). Z jeho vyprávění mě asi nejvíce zaujala část věnovaná cestě v jihozápadní stěně Mt. Everestu 1988. Byli to chlapci z Everestu, kteří provedli asi ten nejvážnější horolezecký podnik v dějinách alpinismu. „ Už jen to, že jsme si dali takovou velkou myšlenku, to nás činí velkými … Hlavně se mi vraťte!“
Vylezli SW FACE HARDWAY. Navrátili se. Ivan Fiala o nich mluvil jako o vlastních dětech.
Na Jastrabku ve Vysokých Tatrách vede cesta na památku „Chlapcom z Everestu 88". Tu cestu jsem lezl. Krásná cesta.
Zopakuje někdy někdo jejich výkon? Jsou tady někde takoví horolezci? Kdo ví?
A pak už jen, že vybraní abonenti dostanou čepici.

Takže? Nechte na hlavě!