Už jednou před lety jsem udělal takovou věc a málem jsem nedošel domů.
Čas už zahojil všechny bolesti a já šel tuto neděli zase do toho.
V poledne zvonek a smluvený signál.
Vyrazili jsem na půl hodiny ze které nakonec byla hodina. Doběhli jsem až k nejdelšímu mostu na světě. Do Sytové nad Jizerou. Místní vědí, že není z jedné strany vidět na druhou.
Po cestě zpět jsem v dálce uviděli běžící postavu. Standa prohlásil, že to by bylo abychom tu "babu" nedohnali.
Dohnali.
Měl jsem radost.
Největší kompliment však přišel v zápětí.
Paní se rychle ohlédla. Mysleli jsme si, že jsme ji polekali. Omluvili jsme se.
Ona nás však ujistila, že o nás věděla, ale že si myslela, že jedeme na kolech.
Takže? No není to pro běžce krásnej kompliment?
