Climb.ing 033/2009

Nadšení a zanícení některých horolezců nezná meze. Je to krásné, když některý z nich není schopen opustit myšlenku a pořád si jede tu svou.
Jak říká klasik: …“je dobré myšlenku udržet, ale ji i opustit“.

Stalo se ve skalách. Nadšený horolezec a jeden z největších „škodičů“ našich skal minulý týden popisoval kamarádům nové směry. Nová místa. Prototypy nouzových hřebíků, když nejde zavrtat borek. Předvedl celou „evoluční řadu“ takovýchto natloukacích hřebíků. Speciálních smyček a špagátků. Upravená kladiva a speciální háčky...

Nadšeně vykládal o spoustě ještě dalších možností ve skalách a o krásných linkách. Hodinu si s dalším takovým „postižencem“ postávaje u auta ukazoval rukama a nohama ty skvělé a velkolepé linie.
Spousty místa!
Hromady cest!
Kupa možností!
Logické směry...

Skupinka lezců okolo se však po chvíli rozhodla, jít do hospody. Oznámila mu, že je čas na hospodu.
Dokud je tam ještě místo.

„Místo?“, opáčil postižený škodič.

„Tam je ještě spousty místa!“, zahlaholil a pokračoval: „Tam a tam. Za rohem a nahoře. Z údolí a z náhorky. Takhle zprava. Trošku zleva. S jedním kroužkem. Nebo i bez něj?“

Skupinka nechala milého lezce svému osudu. Nemělo to smysl.

Takže? Prostě asi nechtěl jít do hospody.

Zápisník trail runnera 030/2009

Všechno je jinak. Jak?

Přišel jsem na to, že jsem si minule zkrátil trasu a neběžel celých 5 km.
V lese na Hraběnce obnovovali značení a místy chybělo. Běžel jsem intuitivně a někde jsem si to střihnul bokem.

Jak jsem na to přišel?

Jednoduše. Zaběhul jsem horší čas. Dal jsem těch 5 km za 25:35.
Prvně mě to vzalo. :)
Pak jsem se však utěšil, že jsem poctivě naběhnul 136 m převýšení a plných 5 kilometrů.

Takže? Když už teď vím kudy běžet, můžu si začít měřit ty lepší výkony.