Zápisník trail runnera 032/2009

Převzato od jinud. Drsná akce. Velká motivace.

Tým Veselí Bratři za 10 dní uběhl Camino de Santiago
V úterý 24. listopadu v 18:13 dvojice šumperských běžců Pavel Paloncý a Zdenek Štěpánek, známá jako Veselí bratři, doběhla ke katedrále Sv. Jakuba ve městě Santiago de Compostela. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tito dvaneměli uběhnuto přes 800km po známé svatojakubské cestě. Jejich cílem bylo celou tuto cestu uběhnout a tohoto cíle za 10 dní dosáhli. Španělské značení vzdáleností je velmi nepřesné až chaotické, ale dle záznamů z GPS trackingu kluci urazili vzdálenost 824 km.

„Čistý čas“ běhu u této akce není tolik důležitý, ale při sečtení délky trvání všech etap se dostávámek hodnotě 81 hodin 30 minut. „Než jsme do toho opravdu šlápli, tak jsme si nedokázali představit, co všechno nás čeká. Už jsme to několikrát zmínili, že takovou distanci si nejde zkusit, takže člověk neví úplně do čeho jde. Přestože jsme trénovali dlouho atvrdě, nevěděli jsme úplně co nás vlastně čeká,“ říkají shodně oba kluci.„Asi nejlepší možnou přípravou na tento běh jsou závody v survivalu, adventureracingu a rogaingu, které jsme v minulých letech absolvovali“ doplňuje Pavel. Tyto závody u nás pořádá ČAES (Česká asociace extrémních sportů) a ČAR(česká asociace rogainingu). Problémy u takové akce se dají očekávat a spíše je potřeba se s nimi smířita připravit se na to, že přijdou. Nevyhnuli se ani klukům, kteří si během cesty prožili i velmi nepříjemné chvíle.
„Říkal jsem to snad do každého článku, že to byl boj a pořád si za tím stojím. Uždruhý den jsem bojoval s křečemi v žaludku a střevech a ty se mě držely ještě další den, ale pak se mi to podařilo překonat a na chvíli byl klid. Opravdu nachvíli, poněvadž asi 5. den jsem začal mít problém s úponem holenního svalu ato už jsem viděl, že končím a vše je v háji. Nechtěl jsem to vzdát a nechat v tom Pavla samotného, pořád jsme byli tým, takže jsem zapojil Ibalgin a mohli jsmezase pokračovat dál spolu,“ vzpomíná Zdeněk. „Mně se problémy naštěstí zpočátku vyhýbaly, ale od 8. dne to šlo ráz na ráz. S postupujícím časem se mi začal ozývat kyčelní kloub a pár dní na to se objevil ten samý problém co u Zdeňka s holením svalem. Nejhorší je, že tento sval se zatěžuje při každémkroku při chůzi nebo běhu.

Sečteno potrženo zadarmo to nebylo a poslední dny byly krutý,“ přidává Pavel.Rozmanitý terén i počasí kluky provázelo celou cestu. „Asfaltu bylo vícnež jsme čekali, ale časem jsme si zvykli na to, že ve Španělsku jdemez překvapení do překvapení“ směje se Pavel. Dalším nepříjemným překvapením byl profil tratě. Severní cesta se někdy také nazývá cestou po pobřeží a dledostupných informací se dal očekávat rovinatý až mírně zvlněný profil. „Jenomza první den jsme nastoupali přes 2400 metrů, což není zrovna rovina. Později se to uklidnilo a zvedlo se to až zase na závěr, když jsme opustili pobřeží. Nakonec ale ty nejkopcovatější etapy byli i ty nejhezčí.“ shodují se kluci. Celkové převýšení na trase překročilo 13km.Celou cestu klukům pomáhal tým dvou děvčat, která se o ně starala.„Neměli to jednoduché. Po 80 km denně si třeba uvařit, vyprat věci nebo nakupovat je sice možné, ale tak první den. Od toho jsme tu byly my.

Připravovaly jsme jídlo, praly zpocené věci, sušily, nakupovaly a masírovaly“svěřují se děvčata ze support týmu Hanka Kašparová a Martina Klimešová.„Masíruji už nějakou chvíli, ale takové kamenné nohy jsem v rukou ještěneměla,“ říká s úsměvem Hanka. „Byla to škola pro nás pro všechny, zvláště když jsme se dohledávali podle španělského značení.

Jsme ale šťastně na konci a takové zkušenosti, jako jsme získali tady, nám nikdo nedá,“ dodává Martina.Doběhnutím do Santiaga sice kluci dosáhli svého cíle, ale celá akce ještěnekončí. Regenerace po takové akci je dlouhá, obzvláště po třídenní cestě domůautem, kdy nohy ztuhnou a otečou.

Takže? Toto jsou ultradrsoni!