Climb.ing 029/2009

Ono to asi ani tak moc s lezením nesouvisí.

Našel jsem však jednu spojovačku s lezením. Klasik říká: "Není důležitý aby zážitky byly hezky, ale intenzivní".

A v neděli 19. dubny byly. Vyrazil jsem s kolegy na vodu. Jizera = řeka učitelka.

Nejdříve si Vašek poskákal kousek Mumlavy po Harrachovem. Na Mejtě jsem nasedli do lodiček.
Navlečený do gumy a neoprenu. Bylo mi šoufl a v duchu jsem si říkal " Proč já blb raději nejel na ty Sušky?"

Voda se pohnula. Opět klasik: "Nikde se to nehromadí. Vodtejká to pryč."

Po cca 300 - 500 metrech se otáčím. Dal jsem několik zoufalých pokusů o eskymáka. Upozorňuji, že jsem to nikdy nedělal a v lodi jsem seděl po druhé v životě. V té se šprajdou.

Zvedám a snažím se i odpíchout o dno. Prostě zoufalec.

Dochází mi dech. Během mého putování dnem vzhůru se mi podařilo "na půl huby" nadechnout. Makal jsem dál a snažil jsem se vypadnout z lodi. Řekl bych, že v tu chvíli mi byla moje loď asi o dvě čísla menší. Ne a ne ven. Žena mi říkala, že v Česku je cca 250 utopenejch ročně. Na to všechno jsem si vzpomněl.

Nakonec se to povedlo, protože píšu tenhle web. Kluci se mě ptali, jestli jsem si loknul. Ne. Měl jsem však namále. Pýcha ultradrosoně mi nedovolila nepokračovat a trochu neochotně se znovu soukám do lodě. Rozklepaným rukama na několikátý pokus se mi podařilo natáhnout šprajdu. Loď byla trošku starší a prasklou špicí nabírala vodu (po cestě jsem asi dvakrát zastavil a "odvodňoval").

Na tomto výletě jsem se udělal ještě jednou. Celkem tedy dvakrát. Vjel jsem prostě pod strom - větev. Elegantně jsem se přidržoval větve a loď ze mne krásně vyklouzla. Pak jsem se pustil a doplaval do tůňky...

Jinak se mi voda opravdu moc líbila a úsek Mejto - Vilémov je nádherný.

Vřele doporučuji.

Takže? Voda je živel. Já taky!