Vzpomínám 002/2008

Vzpomínám si, že moje první Tatry byly zimní.

Vzpomínám si na mého lezeckého parťáka. Byl to Petr Holzer zvaný Hop. Už tenkrát si šil kalhoty, bundu, návleky a rukavice. Měl svou značku.

Vzpomínám si, že to byla značka PEHO.

Vzpomínám si, že jsme utekli z Popradského plesa na Váhu. Chatařem byl Viktor. Legenda.

Vzpomínám si, že první večeři jsme dostali za 20 kaček. Svítily tam petrolejky.

Vzpomínám si, že sourozenci Bednaříkovi (Aleš a Janek) měli plastové boty. Zn. Koflach. Já měl kožené „popradky“. Hop měl dokonce ještě 10-hroté mačky.

Vzpomínám si, že kolmé ledové pasáže musel lézt rozporem.

Vzpomínám si náš společný pokus o výstup severní stěnou Rysů. Bednaříci pod nástupem zjistili, že nemají lana. Jeden brácha spoléhal na druhého. Lana vysela u kamen.

Vzpomínám si, že navázali asi 20 m smyček a zkusili lézt na tom hrozném hadovi.

Vzpomínám si, že jsme lezli Červený žlab a že jsem měl strach.

Vzpomínám si, že všichni tenkrát lezli ve vojenských pletených rukavicích. V mrazu se lepily ke skále. Po jedné cestě nám z nich lezly prsty.

Vzpomínám si na bolest, když k sobě „přišly“ prsty.

Vzpomínám si, že jsme kroužili rukama (abychom dostali do prstů krev) a říkali jsme, že to jsou tatranské signály.

Vzpomínám si, že jsem byl v Tatrách ještě mockrát.