Vzpomínám 001/2008

Vzpomínám si, že se říkalo, že někdo začal lézt na elektrickém káblu a místo karabin používal visací zámky a posílali si klíče. Prý to bylo na Krkavčí skále.

Vzpomínám si, že mi táta sehnal ocelovou osmu. Byla svařovaná ze dvou ohnutých drátů.

Vzpomínám si, že moje první moje horolezecký lano byla černobílá pomocná horolezecká šňůra, tzv. smrt za kačku. Předtím jsme ještě experimentovali s konopným špagátem z půdy na chalupě.

Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele.

Vzpomínám si, že jsem mě sadu ruských karabin. Byly titanové. Jedna byla s bajonetovým uzávěrem.

Vzpomínám si, že jsem spával v jeskyni nad Saxifrágou.

Vzpomínám si, že když jsem vylezl Čínu ve Sloupu byl jsem na to náležitě hrdý. Taky jsem byl rád, že mě u toho viděla Vaňharka.

Vzpomínám si, že Matyáš - klasik v našem horolezeckém oddíle, říkával, že bezpečnost na horách neexistuje.

Vzpomínám si, že se na přednáškách ptával nováčku zdali jsou jedináčci. Pak jedináčky vyzval aby šli domů. Tak aby rodiče měli jednoho potomka, který jim zůstane.

Vzpomínám si, že jsem říkávali: "Ledviny nejsou ešus."

Vzpomínám si, že se říkávalo: "Jištění zdržuje".

Vzpomínám si, že se hodně rychle zlepšil Pavel Kořán, Chýška a Honza Zemen.

Vzpomínám si, že jsem několikrát musel srovnat malého Adama Ondru ve freesportu. Zvláště, když starším lezl do bouldrů.

Vzpomínám si, že stěna Rorejsů byla pro nás velkou výzvou. A Kouřilka byla vážná túra.

Vzpomínám si, že jsem přetrpěl jednu noc v hamace na střídačce ve Sloupu.

Vzpomínám si, že jsem s jednou dívkou přečkal silnou bouři pod mostem v Blansku a že vedle nás udeřil blesk.

Vzpomínám si, že jsem té dívce šel o dva roky později na pohřeb.

Vzpomínám si, že jsme říkali: "Kdo nepadá, leze pod svoje možnosti"

Vzpomínám si, že jsem jednu dívku protáhnul hroznou spárou v Adršpachu. Byla celá od krve a večer jsem to v hospodě zapili.

Vzpomínám si, že …