Vzpomínám si, že jsem s prvníma lezečkama spal vedle postele. Byly to takový hrozný Bufa. Lezla mi z nich pata. Na Stránské skále jsem s nima vylezl Gillovu plotnu. Měl jsem takovej zvyk si obouvat prvně levou botu.
Vzpomínám si, že jsme jezdili na Stránskou skálu tramvají až na konečnou stanici k zadní vrátnici Zetoru. Myslím si, že to byla tramvaj číslo 22.
Vzpomínám si, že jsem přelezl Super Crack v kopačkách. Měl jsem z toho obrovskou radost.
Vzpomínám si, že jsme říkali, že jeden velkej kámen v převise na Stránské skále někoho zabije. Říkalo se mu náhrobek. Myslím si, že se přes něj leze dodneška.
Vzpomínám si, že první umělá stěna v Brně byl FREE SPORT na Kaunicově ulici. Byl tam obrovském převis a lezlo se tam i s lanem. Později se tam jenom bouldrovalo.
Vzpomínám si, že jsem jednou nesl kluka z Friťáku jak jsme Free Sportu říkali na zádech domů, protože si vymknul při doskoku kotník.
Vzpomínám si, že jsme vylezli na pomník rudoarmějců na Moravském náměstí. Tahal to Honza Matoušek. Měl tam dvě smyčky. Zbytek to vylezl na druhým. Pak jsem slanili z nohy bronzového rudoarmějce.
Vzpomínám si, že na nás někdo zavolal policajty. Přišlo „bác komando“ se štíty a obušky. Naštěstí jsem se těsně minuli. Oslavit jsem to šli do starýho Mýdla, kde jsem to zapili drinkem, který se jmenoval B52. Ten chlast se zapálil a pak se to do sebe koplo. Něco jako maršál Malinovský.
Vzpomínám si, že jsme hodně lezli v Ostopovicích na mostech.
Vzpomínám si, že jsme tam jezdili na kolech. V batohu lahvičku s barvou a štětec. Při každém výjezdu vznikl nějaký nový problém. Taky jsme těm dílkům dávali krásný jména. Jako např.: Rande s panem tvarohem, Břišní telefon, Dr. Mengele nebo Bod zlomu.
Vzpomínám si, že moje první máčo jsem si koupil v drogérii na Orlí. Bylo zabalený do papírového pytlíku. Kolik stálo nevím. Svůj první máčo pytlík jsem si ušil ze starejch riflí a zatahovací šňůrka byla lavinovka.
Vzpomínám si, že první obchod s nějakým lezeckým cajkem byl Horal v Panský ulici. Za výlohou měly osmu a šroubovací walterku. Ledovcové brýle a takovej prsák upletenej z lana.
Vzpomínám si, že jsme si tam koupili naše první lano. Něco červenýho z Lanexu. Počet pádů 0,8!
Vzpomínám si, že jsem taky lezl na jednoduchý statice a nebo na pomocné horolezecké šňůře nadvojato.
Vzpomínám si, že jsme té šňůře říkali smrt za korunu.
2 komentáře:
...moje první lezečky byly o číslo větší kopačky. Ale protože jsem už tehdy byl mazanej, tak jsem si do paty nastříhal kousky karimatky, aby mi byly pěkně lezecky těsný!
pak už si ale na nic nevzpomínám :-D
Vzdávám hold tvé paměti, Arno
...móc pěkný. Vzpomínám, že to tak bylo a bylo to fajn :-)
a propos moje prvni lezecky byly taky kopacky, gumu sme koupili u triopu, dosli nam takovy cerny asi 1cm tlusty platy a to sme vyrizli a lepily ve sveraku na kopacky...dobry lepidlo drzelo az mesic! A byli i taci co si na lezecky zespod lepily dezen z pneumatiky - kazdy bota mela 0,5kg, ale lezlo se...
Carpe diem
Okomentovat