K zamyšlení 045/2009

Foto: Křížlice, podzim 2009, Vojtěch

Sladká zima

Tak už to nadobro vypadá, že by k nám přišla zima. Dneska jsem to kontroloval v malé krkonošské vesničce, která se jmenuje Křížlice. Odtam je krásný výhled na Benecko a Žalý. Vlevo je vidět Zlaté návrší a Medvědín. Dneska však tyto vršky byly trošku v mracích. V jejich dírách však bylo jasně patrno, že sněhu je nahoře dost.

Děti okolo fary jezdili na bobech a koulovali se. Háček to jde zítra nahoru zkontrolovat na skialpech.

Co jsem dneska dělal v Křížlicích já? Na místní faře se peklo cukroví pro dědečky a babičky z místní vísky. Sešlo se nás dneska ve vytopené faře (bývalé škole) asi 12. Muži topili v kamnech a protlačovali těsto skrz formičky. Ženy se oháněly okolo trouby. Sázely cukroví na plechy. Někdo přinesl těsto, druhý ořechy další rum. Připravili jsme tak společně cca 20 balíčků různého cukroví, které příští týden roznese farářka po místních domech a chaloupkách.

Navařil se punč a pro děti čaj. Kamna příjemně hřála. Z fary jsme se rozešli až za tmy. Noc byla jasná. Přituhlo. Sníh jiskřil.

Ruce mně mrzly, ale u srdce hřálo.

Zápisník trail runnera 032/2009

Převzato od jinud. Drsná akce. Velká motivace.

Tým Veselí Bratři za 10 dní uběhl Camino de Santiago
V úterý 24. listopadu v 18:13 dvojice šumperských běžců Pavel Paloncý a Zdenek Štěpánek, známá jako Veselí bratři, doběhla ke katedrále Sv. Jakuba ve městě Santiago de Compostela. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby tito dvaneměli uběhnuto přes 800km po známé svatojakubské cestě. Jejich cílem bylo celou tuto cestu uběhnout a tohoto cíle za 10 dní dosáhli. Španělské značení vzdáleností je velmi nepřesné až chaotické, ale dle záznamů z GPS trackingu kluci urazili vzdálenost 824 km.

„Čistý čas“ běhu u této akce není tolik důležitý, ale při sečtení délky trvání všech etap se dostávámek hodnotě 81 hodin 30 minut. „Než jsme do toho opravdu šlápli, tak jsme si nedokázali představit, co všechno nás čeká. Už jsme to několikrát zmínili, že takovou distanci si nejde zkusit, takže člověk neví úplně do čeho jde. Přestože jsme trénovali dlouho atvrdě, nevěděli jsme úplně co nás vlastně čeká,“ říkají shodně oba kluci.„Asi nejlepší možnou přípravou na tento běh jsou závody v survivalu, adventureracingu a rogaingu, které jsme v minulých letech absolvovali“ doplňuje Pavel. Tyto závody u nás pořádá ČAES (Česká asociace extrémních sportů) a ČAR(česká asociace rogainingu). Problémy u takové akce se dají očekávat a spíše je potřeba se s nimi smířita připravit se na to, že přijdou. Nevyhnuli se ani klukům, kteří si během cesty prožili i velmi nepříjemné chvíle.
„Říkal jsem to snad do každého článku, že to byl boj a pořád si za tím stojím. Uždruhý den jsem bojoval s křečemi v žaludku a střevech a ty se mě držely ještě další den, ale pak se mi to podařilo překonat a na chvíli byl klid. Opravdu nachvíli, poněvadž asi 5. den jsem začal mít problém s úponem holenního svalu ato už jsem viděl, že končím a vše je v háji. Nechtěl jsem to vzdát a nechat v tom Pavla samotného, pořád jsme byli tým, takže jsem zapojil Ibalgin a mohli jsmezase pokračovat dál spolu,“ vzpomíná Zdeněk. „Mně se problémy naštěstí zpočátku vyhýbaly, ale od 8. dne to šlo ráz na ráz. S postupujícím časem se mi začal ozývat kyčelní kloub a pár dní na to se objevil ten samý problém co u Zdeňka s holením svalem. Nejhorší je, že tento sval se zatěžuje při každémkroku při chůzi nebo běhu.

Sečteno potrženo zadarmo to nebylo a poslední dny byly krutý,“ přidává Pavel.Rozmanitý terén i počasí kluky provázelo celou cestu. „Asfaltu bylo vícnež jsme čekali, ale časem jsme si zvykli na to, že ve Španělsku jdemez překvapení do překvapení“ směje se Pavel. Dalším nepříjemným překvapením byl profil tratě. Severní cesta se někdy také nazývá cestou po pobřeží a dledostupných informací se dal očekávat rovinatý až mírně zvlněný profil. „Jenomza první den jsme nastoupali přes 2400 metrů, což není zrovna rovina. Později se to uklidnilo a zvedlo se to až zase na závěr, když jsme opustili pobřeží. Nakonec ale ty nejkopcovatější etapy byli i ty nejhezčí.“ shodují se kluci. Celkové převýšení na trase překročilo 13km.Celou cestu klukům pomáhal tým dvou děvčat, která se o ně starala.„Neměli to jednoduché. Po 80 km denně si třeba uvařit, vyprat věci nebo nakupovat je sice možné, ale tak první den. Od toho jsme tu byly my.

Připravovaly jsme jídlo, praly zpocené věci, sušily, nakupovaly a masírovaly“svěřují se děvčata ze support týmu Hanka Kašparová a Martina Klimešová.„Masíruji už nějakou chvíli, ale takové kamenné nohy jsem v rukou ještěneměla,“ říká s úsměvem Hanka. „Byla to škola pro nás pro všechny, zvláště když jsme se dohledávali podle španělského značení.

Jsme ale šťastně na konci a takové zkušenosti, jako jsme získali tady, nám nikdo nedá,“ dodává Martina.Doběhnutím do Santiaga sice kluci dosáhli svého cíle, ale celá akce ještěnekončí. Regenerace po takové akci je dlouhá, obzvláště po třídenní cestě domůautem, kdy nohy ztuhnou a otečou.

Takže? Toto jsou ultradrsoni!

Climb.ing 044/2009

Hřebenem Suchých skal II

Stejně jako byla úspěšná jednička. Musí být dvojka ještě lepší. Tak jak to znáte ze světa filmu. Natočí se první film, ten je většinou bez ambicí. Úspěch předčí očekávání. A pak se musí natočit dvojka. Ta už většinou nebývá tak dobrá jako první pokus tzv. je to odvar.

Né tomu však v "Hřebenem Suchých skal II". Dneska jsem s Radimem dokončili náš projekt: Hřeben Suchých skal. Tentokrát jsem jednak zvolili oblíbený rychlostní styl CC neboli "car to car" a druhak jsem zapnuli stopky a výškoměr na velkejch hodinkách.

Od Boudů jsem běželi na Vlajkovou. Tam jsme na sebe hodili cajky a vylezli její vršek. Pomyslný start naší hřebenovky.

Dále jsem sledovali víceméně ideální hřeben. Slunce nám svítilo a byl to krásnej pohled na bílé Krkonoše a podzimní Český ráj. Po pravé ruce jsme měli Malou skálu, Kalich, Besedice. V dálce Trosky a před námi Kozákov. Po levé ruce Černou (bílou) Studnici a vršky Krkonoš.

K odpolednu se začalo ochlazovat. Slunce zašlo za Kalich. Na Střední věži jsem si už raději připravili čelovky. Z dálky na nás halekal Jouza (ten je na Suškách vlastně furt).Túru jsme dokončili při čelovkách a slanili jsem do Kutova rohu. Přesně tam kde jsme 28. října skončili s Radimem v prvním díle.

Takže to tentokrát skončilo opravdovým HAPPY ENDem. Měsíc byl v úplňku. Jeho kotoučem nad obzorem prošla žirafa a někde v dálce bylo slyšet volání divočiny.

Fakta:
čas: 4:20 min

nastoupané metry: 199
naklesané metry: 200
nejnižší naměřená teplota: 1 C nad nulou

Zápisník trail runnera 032/2009

Tak jsem naběhal od října cca 57 km.

Vzdálenost pouze odhaduji. Běhám na Hraběnce, běhám do Poniklé.

S kolegou v práci si svoje součty pravidelně hlásíme.
Přirovnáváme naše kilometry k ženám.
Kolega má na účtě 22.
Nějak se mu nechce běhat.
Asi čeká na Jizerskou 50ku.
Běžky se taky počítají!

Takže? Kdo je na tom lépe? :)

Pro dědu II

Můj táta je řezbář.

Naše Anička minulý týden sama od sebe vyřezala (bez nože) svoje další "pajduláky".

Materiál si opatřila z hromady dřeva na dvoře na Bišíku. Byl to ten víkend s Posledním slaněním a maškarním plesem. Pamatujete?

Takže? Děda by měl radost.

Climb.ing 043/2009

Poslední slanění

Tento víkend jsem se rozloučili se skalami na Bišíku. Byli jsme ve skalách tři. Já, Tonda a Marcela. Vylezli jsme na Jitčinu věž. Lehkou cestou na vrchol. Ke svému zděšení jsem zjistil, že jsme slanili z viklanu, kterému jsem z dálky dával rok maximálně dva.

Doufám, že nám odpustíte toto malé porušení pravidel pískovcového lezení. Lezli jsme pozdě a skála nebyla perfektně suchá. Naše svědomí uplácíme hodinami strávenými ve skalách s lopatou, sekerou a pilou během brigád na Bišíku.

Ze sobotu na neděli proběhnul dole v hospodě maškarní bál. Veselá partička okolo K+K ski school z Monte Negro v Jánských lázních. Živá muzika. Nejlepší masky.
My se loučili se skalami. Instruktoři lyžování vítali zimní sezonu.

Takže? Hore zdar! ... Ať to frčí!

Tonda Volk.

Tak málo mám krve ...

Marcela. V náskoku. V nakulení na vršek.

Zápisník freeridera 025/2009

Haute Route Chamonix Zermatt record for Lionel Bonnel and Stéphane Brosse

Haute route pod 24 hodin.

Lionel Bonnel and Stéphane Brosse from France have set a new record on the legendary Haute Route Chamonix Zermatt ski mountaineering traverse, in just 21:11.

On 2 May Lionel Bonnel and Stéphane Brosse, two of France's most impressive ski mountaintaineers, set a new record on the Haute route Chamonix - Zermatt, completing the traverse in 21 hours and 11 minutes.

The two athletes departed from the church at Chamonix at 01.00 am on 2 May and, without the use of ski lifts or any other external aid, reached the church at Zermatt in Switzerland just over 21 hours later. In doing so the duo ascended circa 8600m and crossed almost 100km of terrain. To give an idea of this feat's magnitude, this queen traverse invented in the 1950's by mountain guide Toni Gobbi is usually carried out in 6 or 7 days.)

Takže? Už se netrapte rezervacema na chatách!

Climb.ing 042/2009

Ve středu na státní svátek jsme s kamarádem Radimem lezli hřeben Suchých skal.

Byl jsem překvapen, jak náročná túra to může být, když chcete kamráda dobře zajistit. Lezli jsem od východu na západ. Tedy směrem k Malé Skále.

Vyzkoušeli jsem spouštění ze štandu. Spouštění z těla. Slaňování z vánočky i ze smyčky, kterou můžete stáhnout za sebou. Odpoledne nás zasstavil déšť a my se rozhodli náš výstup, místy taky sestup přerušit a nechat ho na jiný vhodný den, třeba až na jařo.

Opravdu náročnou akcí by byl tzv. ideální hřeben. To je prostě lezení opravdu po hřebeni. Žádné obcházení.

Jestli chcete poznat Sušky z trochu jiné perspektivy, pak vřele doporučuji.

odkaz na VIDEO:
http://www.youtube.com/watch?v=FXRNEztPh04

K zamyšlení 044/2009

O reklamě
Zaujal mě dnešní článek o našich aeroliniích. Kliknul jsem na odkaz. Dostal jsem se k článku. Po jeho přečtení, jehož výsledek nekomentuji, můj zrak spočinul na reklamě.

Nevím přesně jak se generují automatické reklamy k článkům na netu, ale když na konci článku je zmíňka o: ..." České aerolinie rusům nedáme."
A "automat na reklamu" vybere ze zásobníku reklamu "Hubení švábů, rusů. Likvidace obtížného hmyzu, Praha pisivky, čmelíci, stinky, ploštice." Vzniká nám spojení věru zvláštní.

Stejně tak mě vždy překvapí reklama na stránkách http://www.uschovna.cz/. Tento web je určený pro zasílání dat. Když mi příjde s potvrzením o doručení i reklamní sdělení o prostředku, který pomáhá při vaginálním výtoku. Doslova: "Trpíte výtoky?", nemohu se ubránit pocitu, že si se mnou internet zahrává.

Takže? Všímejte si těchto podivuhodných a úsměvných spojení klíčových slov a reklamy.

K zamyšlení 043/2009

Tak dneska mě za výlohou místní galanterie pobavila ponožka.

Co mě na ní zaujalo?

Všechno!

Outdoorová ponožka (OUTDOOR SOCK) hlásá nápis na obalu.

Na fotce je bábovka, co leze něco do kopce.

Ale každý přece ví, že v ponožkách se neleze. Nebo leze?

To nejlepší však nakonec.

Na ponožce je nápis STREET!

Zápisník trail runnera 031/2009

Tak se dívám do katalogů firem, které vyrábějí věci do přírody a pro aktivní pohyb v ní. Po kopcích, vršcích, horách. Ať už to jsou boty, oblečení, batohy nebo doplňky. Modelky a vůbec hezcí lidé v nich běhají, skákají, přeskakují potoky, stráně, kmeny a pařezy.
V širokých sklech perfektních digitálních fotoaparátů bývají natažení přes celou stránku. Běží většinou sami. Nikde nikdo. Bývá krásný den. Slunce většinou jako prskavka.

Proč to tak barvitě vlastně popisuji?
Jediné co mají ty fotky s mým běháním společné je to, že jsem v lese, na louce nebo na silnici sám. Nikde nikdo. Sem tam někdo venčící psa nebo teď po kalamitě pracují v lese lakatoše.

Já bojuji o každém kilometr. Můj běh si žádná elegance. Noha nohu mine. Nikde nepřeskakuji hromady klád. Pařízky míjím obloukem. Do kaluží nevbíhám a ani potoky nikde nebrodím.

Prostě normálně běhám. Asi nemám na to dech. Asi nejsem tak dobrej.
Když jsem v lese sám, tak si dávám pozor na kořeny a velké kameny. Nechci si vyvrknout kotník nebo zlomit nohu. Žena by mě nehledala dřív než za dvě, tři hodiny. (Jsem se jí opravdu ptal.)
Když běhám na Hraběnce bývám pryč něco kolem 45 minut.

Takže? Bych si asi poležel! (Video z Hraběnky. So 24. 10. 09)

K zamyšlení 042/2009

Dneska ráno jsem odváděl dceru do školy .
Měl jsem na sobě starou a pod skalami nalezenou vestu renomované české firmy, která vyrábí oblečení do přírody. Já ji mám na běhání.

Troufám si tvrdit, že moje dcera je v šipkách (šipce) vycvičená, ale logo této firmy ji zmátlo.

Ráno se mě zcela vážně zeptala: "Tati, co je to za logo těch 6 buřtíků?"

Takže? Posuďte sami!

pozn. na vestě jsou buřtíky vyplněné

K zamyšlení 041/2009

Jak se Vám líbí tento obrázek?

Víte kolik za něj zaplatila NG?

870.000,- Kč

Ať tak či onak. Nejhezčí je liška. Drží v tlamičce kořist a je v perspektivě!

Vzdechy jedné násosky, part V

Byl jsem mnohým, vším jsem byl rád. Teď už jenom příštipkařím u zásuvek, žárovek, obkladů a tak, ale donedávna jsem byl i Johnem Kangem, Mr. Bruskou či Alexem Primalexem. Zkrátka Ferda Mravenec.

Na mých výpadech do světa manuální práce jsem nezřídka najímal dělníky. Někteří nám bytem jen prošli, jiní chvíli bušili, některé jsem si i docela oblíbil. Nejmilejším se mi bezesporu stal Honza Žiga, slovenskomaďarský cikán se čtyřimi sestrami, šesti bratry, veselou náladou, specifickou dikcí a s příjmením, které prý "snad znamená Žiguli." Roztomilý chlapík. Za stovku na hodinu, ve stylu "černá ruka" ideální balzám na duši. Sem tam jsem po něm něco doopravil, někdy i trochu víc, ale přesto si troufám tvrdit, že jsme se stali přáteli. Jeho syrový a přirozen jednoduchý způsob myšlení a života vůbec mne mnohému naučil.

28. 9. Maluji koupelnu, velkovydavatel zaprasený od barvy a cikán koumající, jak všechno dělat co nejdéle. A je tu poledne, Honza odchází do Alberta pro pár rohlíků k obědu.
"Ty a co je vlastně dneska za svátek?
"No jo, cizinec", napadlo mě.
Pohnut nenadálým cikánovým zájmem, jsem se dal do vysvětlování: "Dnes má svátek patron České země, svatý Václav, který kdysi zahynul mučednickou smrtí a tak na něj vzpomínáme." "A na nás si nevzpomene nikdo...!" ukončí Žiga můj vlastenecký projev, zabouchne dveře a odejde pro rohlíky.

Satori. Buddha v každém zrnku písku. Osud cikána, můj, i svatého Václava se pomalu propadají do vln smíchu. Lituji lidi s předsudky.

Tomáš Roubal

K zamyšlení 040/2009

Tak jsem s dcerou včera psal domácí úkol. Dcera chodí do druhé třídy. V pracovním sešitě mělo podle veršované hádanky poznat zvíře a vedle ho napsat na volný řádek.

Z básničky zcela evidentně vycházel rak ...něco jako...krunýř, klepeta, chodí pozpátku, je to rytíř, je to tak, je to ...

Dítě však trvalo na tom, že je to želva. Tvrdila, že rak nemá krunýř. Dokonce namalovala raka, který vypadal jako stonožka. Schválně bez krunýře. Pak jsem ho musel namalovat já.

Moje žena pracovala vedle na počítači. Zavolal nás k sobě a ukázala našemu vzdorovitému dítěti raka i s popisem včetně přes 100 0dkazů ve výhledávači na raka a jeho krunýř.

Pak nám konečně uvěřila a na volný řádek napsala raka.

Takže? Jak to, že ji přesvedčil mrtvý, anonymní internet?

Climb.ing 041/2009

Pro krásky i pro opice,

horští vůdci z Rokytnice.

Koukněte se na naše nové (první) stránky horských vůdců z Krkonoš.

www.alphaguide.cz

Takže? Jak se Vám líbíme?

K zamyšlení 039/2009

První sníh v Krkonoších. Už je to tady!

"V pátek večer a v noci bylo asi půl stupně pod nulou, nesněžilo sice nijak hustě, ale bylo už "pocukrováno".

Od té doby se ale otepluje a sníh mizí, zůstává jen na chladných místech, na kamenech nebo autech," uvedl záchranář.

Lehce zasněžená místa jsou i na Sněžce a v dalších nejvýše položených partiích hor.
Loni se mrazy v Krkonoších po létě poprvé objevily již v polovině září, někdy v tomto měsíci již poprvé napadl i sníh.

Například předloni poprvé sněžilo už 4. září.

Takže? Obnovit lepidlo na pásech, nabrousit hrany a hurá na to!

Nabídka

Nabídka podnájmu v Brně, 3+1

Dunajská 21, Brno, Starý Lískovec

Mapa: http://www.mapy.cz/#st=s@sss=1@ssq=dunajsk%C3%A1%2021%2C%20brno

Dobrá dopravní dostupnost, tram.: 6, 8, 10 (zastávka Osová nebo Dunajská), trolejbus: 25 a 29 a autobusy.
Mapa: http://www.idsjmk.cz/mapa/Plan-site-Brno.gif

Popis:
Byt má 68 m2, 3+1, 7. patro.
Balkon je orientován směrem na Ostopovice (bouldering na mostech + koupaliště ve Starém Lískovci).
Sádrokartonové koupelnové jádro.
Dva pokoje = parkety.
Pokud možno bez psa či kočky.
Rybičky a andulka v pohodě.
Telefon + internet (placeno zvlášť).

Za kolik:
platí se 9.000,- Kč/měsíc (včetně energií).
Jeden nájem předem.
Smlouva.

Kontakt: Vojtěch Dvořák, vojtech@singingrock.cz, +420 775 282 088

Climb.ing 040/2009

Prváč tutáč

Minulé úterý udělal Zdenda Žoldoš a Martin Horák na Prachově ve Stromových věžích prvovýstup. Zdenda ho věnoval svému malému synkovi Mirečkovi. Původně se měla cesta jmenovat "Mirečkovy mokré sny".

Nakonec Štefi (maminka od Mirečka) po přelezu rozhodla, že se cesta bude jmenovat "Mirečkův kotel" a že to bude za VIIIa (RP). Chcete se dozvědět jak se vrtá borek? A díra na kruh? Jak se sedí v háčku?

Já jsem mezi focením vylezl s kamarádem Tondou Volkem "Interupci" na Pelíšek - krásná cesta po hraně s hodinama a dvěma kruhy. Nějakou cestu na Rektorky (Opomenutá hrana) a dvě nezajištěné cesty na Pašeráka.

Takže? Krásná cesta a krásnej klučina, ne?

Pro dědu

Můj táta je řezbář.

Za mlada jsem něco vyřezal z kusu lípy, později z ořechu nebo mahagonu.

Udělal jsem si kouzelný hrad, dvouplošník jako vzpomínku na pradědečka, nůž na krk, sponky, prstýnky...

Táta řeže do dřeva dodnes.

Anna minulý týden sama od sebe vyřezala (bez nože) svoje první "pajduláky".

Tak bych je rád tátovi ukázal.

Cože to ta jeho vnučka vlastnoručně vytvořila. Dřevo si opatřila ze stromů, které popadaly během srpnové větrné 12-ti minutovky. V zámeckém parku vzala přes 50 velkých stromů.

Takže? Kdybyste nevěděli, tak to vpravo je mobil.
Bez něho to prostě nejde. :)
pozn.: Anička, ten opravdový zatím nemá.

Climb.ing 039/2009

AKCE 4G

Proč 4G?

Tento víkend jsem byl se Zobanem na Grossglockneru, Ivan a Miki byli na Gerlachu, Faggič a Kožich na Granatspitz.
A Háček s Arankou? Ti byli v Globusu!

4 – 6. září 2009
Pá, So, Ne
Supervisor: Radek Lienerth
Grossglockner
Účastníci zájezdu: David, Lukáš, Vlastík, Markéta, Eliška a Michal (doktoři + IT)

V pátek transport

V sobotu (5. září) ráno jsme kvůli počasí posunuli odchod na později (spaní 3. patro krytého parkoviště na Franz Josefs Hohe, 2700 m.n.m.), protože bylo po nočním sněžení.

Start v 8:00 hod. Voda po dešti zamrzla. Nakonec se počasí vybralo, slunko, jasná obloha, pouze mračná peřina na severu. Sestup na ledovec Pasternzenkees, 2400 m.n.m. Meletzkigrat (III) v pohodě, pouze mu pár centimetrů sněhu přidalo na větší atraktivnosti a některým to místy trochu klouzalo. Nicméně hlavně jsme na hřebeni byli sami.

Na chatu jsme dorazili v 16:30hod. Večer se chata (Erzg. Johann Hutte – Adlersruhe, 3400 m.n.m) relativně zaplnila a bylo jasné, že takový klid a pohoda to ráno už nebude.

Z chaty vyráželi různě velké skupinky už před snídaní (5:30 hod) a valná většina lidí vyrazila krátce po šesté.Z chaty je to 400 výškových metrů. Vyrazili jsme v 6:15. Zpět na chatě jsme byli v 10:00 hod.

Na hřebení byla ve dvou místech zácpa (vždy v místě sestupu do sedýlka mezi vrcholy – v obou směrech).

Až na Hofmannskeese jsme pak sestoupili všichni dohromady, Lukin, David a Zoban seběhli přes ledovec na Franz Josef Hohe pro auta a my ostatní jsme šli dolů přes Salmhuette na Glocknerhaus. Cesta přes Salmhuette byla sice delší, ale suchá a v pohodě. Na Hofmannskeese byl tvrdý led a na něm cca 5 cm nedržícího sněhu.

Počasí ověřeno na: http://www.wetter.at/
Nouzové volání: 140 a 112 (evropské tísňové volání)
Grossglockner Hochalpenstrasse: 30 EURO, zavřeno od začátku listopadu do konce dubna

Takže? Podle letáku "informace pro horolezce" je tato hora mnoha horolezci silně podceňována!

K zamyšlení 038/2009

Kdyby jste chtěli vědět, co se děje na vrcholu Žalý, tak jsem pro Vás s Aničkou nafotili starou lyžařskou budku a novou boudu, která byla ještě posledního srpna zavřená.

Budka:

Nová chata:

Takže? Vám možná 26. září poreferuju.

(tradiční běh Jilemnice - Žalý - 10 km)

Climb.ing 038/2009

Moji první opravdoví klienti

Zermatt (cca 1616 m.n.m.) - Kl. Mattehorn (cca 3.884 m.n.m.) - chata Lambronecca (3.425 m.n.m) - Castor (4.228 m.n.m.)

Někteří byli úplní nováčci. Jasně mě o tom v autobuse přesvědčil dotaz: "Co je to ten sedák?"

V Zermattu pohled na horu hor. Rychlý výstup s dvěma paletami cementu kabinkovou lanovkou takřka do 4 tisíc metrů.

Slyšel jsem, že švýcaři chtějí na vrcholu Kl. Mattehornu postavit hotel, jehož špička bude ve 4.000 metrech. Tak jak to počítam, tak budou muset ještě navršit více než 100 metrů betonu a skla ...

Pohyb po ledovci. Trhliny. Řidký vzduch. Další den výstup na Castor. Krásná ledovcová tůra a s exponovaným vrcholovým hřebínkem. Odpoledne metodika a uzlování.

Můj supervisor: Josef Pepek Milfait

Takže? Krásný pobyt s kopci nad 4.000 metrů takřka nadosah.

Climb.ing 037/2009

Spokojení klienti

Během Slackline festu na Bišíku jsem si vyšetřil chvilku na lezení s "klienty", kterým normálně říkáme kamarádi.

Nakonec se nás pod Rotundou sešlo 5.

Po krásném stěnovém lezení a posezení na plochém vrcholu jsme absolvovali vzdušné slanění a spuštění (Olinka a Lulu, které buď neuměly slaňovat nebo neměly na čem).

Foto: Víťa UAX Strouhal

Climb.ing 036/2009

Po výšlapu do Ádru s mojí dcerou jsem dostal tento super obrázek.

Takže? Si už nebudu plést Starostu se Starostovou!

K zamyšlení 037/2009

Nuda v Brně 4

To není obyčejný tchoř. To je Supertchoř!

Nafoceno na parkovacím domě na Moravském náměstí.

Takže? StreetArt is not dead!

K zamyšlení 036/2009

Nuda v Brně 3

Takže? Mrtvo v hotelu Internacional.

K Zamyšlení 036/2009

Nuda v Brně 2

Takže? Po 23. hodině se mění nafukovací mód na dvě vzdouvající se prsa na jednom patře!

K zamyšlení 035/2009

Dneska ráno v centru Brna jsem trošku zavzpomínal.

Zastavení číslo 1

Nuda v Brně. Tatínek jdoucí na Zelný trh krásnou brněnštinou, vysvětloval malému klučíkovi historii Brna. Asi takto: "... pod tó zemó vedó chodby. Tam maj tu zeleninu. Proto se to jmenuje zelné trh ..."

Zastavení číslo 2

Skleróza. Po pěti letech co v Brně nebydlím, zapomínám jména ulic. Vzikají nové domy a nové pasáže. Některé domy se zase opuštějí. Některé výlohy jsou prázdné. Vzpomínám na Zadní trakt. Po revoluci to bylo alternativní centrum. Sříbro z Indie. 3D obrazy. Vonné tyčinky. O bufetu Padowetz nebo o mléčných barech raději nebudu psát. To by jste mě mohli považovat ze nějakýho senilu vod naproti. (Horal na Panské s Walterkama za výlohou?) Vkus na Kozí je pořád stejný. International je klasika...

Zastavení číslo 3

Magnézium. Toto je fotka jedné stálice v centru Brna. Drogérie na Orlí. tady jsem si koupil svoje první máčo. V papírovém pytlíku za pár kaček. Odpoledne jsem si ho přesypal do vlastnoručně šitého pytlíku ze starých riflí někde pod náhrobkem na Stránské skále.

Zastavení číslo 4

Bary a hospody. Poledne jsem dneska prozevloval ve Spolku (u Měnínské brány). Nejprve jsem tam byl persónal v přesile. Okolo oběda se poměr otočil. Trochu jsem vzpomínal. Vzpomněl jsem si na starej livingstone na zelňáku. Na Mýdlo. Na skleněnku. Na šílenej klub na Marxove (myslím si, že tam byla na pódiu žlutá Volha?). Kabinet múz. Klubík na lajtnerce. Pak nějaká hospoda pod špalíčkem (to jsem taky zapomněl jméno)....

Takže? Jsou v Brně nějaké nové kluby a bary? Pošlete mi prosím nějaké tipy. A máčo? Dá se někde koupit?

Climb.ing 035/2009

Příští týden nás čekají aspirantské zkoušky.

Tak jsem včera trošku trénovali.
Techniku jízdy na lyžích.
Bohužel Háček spadnul do trhliny.
Naštěstí jsem jeli na laně.

Takže? Posuďte sami.

Climb.ing 034/2009

Jako blesk z čistého nebe

U oběda jsme se snažili vysvětlit kolegyni co je to „eliášův“ oheň. Popisovali jsem příhody s blesky. Strach z bouřek na horách.

Častoval jsem ji příběhem o spálených chlupech na nohách a vůni podrážek. Přidal jsem neuvěřitelnou pohádku slepených prstech na nohách a sejmutých kamarádech v sedle někde pod vrškem Lienských dolomit.

Kolegyně pořád nechápala, cože to ty bouřky a „eliášův“ oheň je.
Kolega už nevěděl jak to říct.
Pravil: „… je to prostě tak, že to bolí a ty křičíš kurva, kurva, kurva…“

„Aha, tak tomu už rozumím“, odvětila.

Takže? Hrome!

Climb.ing 033/2009

Nadšení a zanícení některých horolezců nezná meze. Je to krásné, když některý z nich není schopen opustit myšlenku a pořád si jede tu svou.
Jak říká klasik: …“je dobré myšlenku udržet, ale ji i opustit“.

Stalo se ve skalách. Nadšený horolezec a jeden z největších „škodičů“ našich skal minulý týden popisoval kamarádům nové směry. Nová místa. Prototypy nouzových hřebíků, když nejde zavrtat borek. Předvedl celou „evoluční řadu“ takovýchto natloukacích hřebíků. Speciálních smyček a špagátků. Upravená kladiva a speciální háčky...

Nadšeně vykládal o spoustě ještě dalších možností ve skalách a o krásných linkách. Hodinu si s dalším takovým „postižencem“ postávaje u auta ukazoval rukama a nohama ty skvělé a velkolepé linie.
Spousty místa!
Hromady cest!
Kupa možností!
Logické směry...

Skupinka lezců okolo se však po chvíli rozhodla, jít do hospody. Oznámila mu, že je čas na hospodu.
Dokud je tam ještě místo.

„Místo?“, opáčil postižený škodič.

„Tam je ještě spousty místa!“, zahlaholil a pokračoval: „Tam a tam. Za rohem a nahoře. Z údolí a z náhorky. Takhle zprava. Trošku zleva. S jedním kroužkem. Nebo i bez něj?“

Skupinka nechala milého lezce svému osudu. Nemělo to smysl.

Takže? Prostě asi nechtěl jít do hospody.

Zápisník trail runnera 030/2009

Všechno je jinak. Jak?

Přišel jsem na to, že jsem si minule zkrátil trasu a neběžel celých 5 km.
V lese na Hraběnce obnovovali značení a místy chybělo. Běžel jsem intuitivně a někde jsem si to střihnul bokem.

Jak jsem na to přišel?

Jednoduše. Zaběhul jsem horší čas. Dal jsem těch 5 km za 25:35.
Prvně mě to vzalo. :)
Pak jsem se však utěšil, že jsem poctivě naběhnul 136 m převýšení a plných 5 kilometrů.

Takže? Když už teď vím kudy běžet, můžu si začít měřit ty lepší výkony.

Zápisník trail runnera 029/2009

Dneska jsem poslal SMS Radimovi. Jak se má a tak.

Odepsal mi obratem, že trénuje, běhá a závodí. 10km za 34 minut.

SMS zpáva mě zastihla někde mezi Šumperkem a Olomoucí. Tři hodíny jízdy z Jilemnice. Tam jednání. Pak zase zpátky do Jilemnice. Celkem cca 7 hodin jízdy.

Odpoledne po příjezdu jsem se rozhodnul otestovat svoje schopnosti. Rychle jsem se převléknul a skočil do tenisek. Od oběda mi ještě ležela v žaludku pizza. Nohy ztuhlé z auta.

Rozhodnul jsem se na Hraběnce pro 5 km trasu (modrá). Bylo trošku dusno. V lese dalších cca pět běžců. "Jak jsem dopadl?" "Tak dneska bylo těch 5 kiláků za 22:45!"

Když jsem to tak rychle spočítal, tak bych těch 10 km běžel (kdybych držel tempo) cca 45 minut.
Koukal jsem se zasněně směrem na Žalý. Říkal jsem si, že ještě je čas. Ještě musím trénovat. Běhat častěji. Běhat dál. Na hřišti - na Hraběnce. Ještě prostě neuzrál čas. Ještě se na to necítím.

Takže? Bude to boj, ale těším se na to!

Zápisník trail runnera 028/2009

Letošní třetí běhání.

Je to ostuda. Vím. Fajnový tenisky. Les za barákem. Snad jedině to kolo mě omlouvá.

Bežel jsem tuto neděli. Klasika. Okruh na Hraběnce. Myslel jsem, že to bude horší. Dal jsem asi 6 kilometrů. Nejkrásnější úsek byl opět v lese mimo asfalt. Přes kořeny. Lávku. Nahoru a dolů.

Dostal jsem zase chuť. Až se dostanu zase alespoň trochu do formy, zkusím vyběhnout na Žalý. To by mohl být takový test.

Takže? Jak je na tom asi Radim?

Climb.ing 032/2009

MÁM FOTKU NA WEBU!

Na stránkách horosvazu jsem objevil svoji fotku.

Někdo ji použil. Nezeptal se. Neřeším to. V podstatě mě to těší.

Asi je tak dobrá, že tam musí bejt.

Tady je důkaz:

Celá ke stažení ZDE

Takže? Už jsem fotograf okresního formátu!

Climb.ing 031/2009

Vzpomínám si na moje začátky lezení na Stránské skále.

Gillova plotna, Super crack,...

Cesta šalinou na konečnou do Zetoru a úzkou cestičkou klusem nahoru ...

Testování kopaček, nových lezeček, vlastně vyrobeného máčo pytle, sedáku.

Štandy na plotě a za ním třešně.

Dneska jsem se dozvěděl, že je konečně po zhruba 17 letech, znovu možno oficiálně lézt na Stránské skále.

Zápis z jednání OVK Jižní Morava ze dne 30. 4. 2009

Přítomni : P.Weisser, V.Wolf, T. Pilka

Projednávané body:
I. Stránská skála

Upřesnění a vysvětlení podmínek pro provozování horolezectví na území NPP Stránská skála

Po řadě jednání o „navrácení lezení na Stránskou„ se podařilo dohodnout se zástupci správy CHKO Moravský kras podmínky, za kterých se bude moci, po zhruba 17 letech, znovu oficiálně lézt na Stránské skále.

OVK upřesňuje a stanovuje podmínky pro lezení v lokalitě NPP Stránská skála takto:
- lezení bez lana a prvovýstupy za použití vlastních vyjímatelných jištění (nebo použití stávajícího jištění z vedlejších cest) jsou možné bez omezení- prvovýstupy s osazováním trvalého fixního jištění bez souhlasu OVK a správy CHKO jsou zakázány - stávající havarijní fixní jištění bude zástupci OVK vyměněno za nové, tato výměna bude provedena do 08/2009 - správcem skal byl jmenován Pavel Weisser

OVK upozorňuje všechny lezce, že dohoda se zástupci orgánů ochrany přírody zní na maximální zachování stávajícího stavu a už i domluva ohledně výměny starých nýtů a skob za nové je jistým druhem kompromisu.

Trochu problematické bude jištění druholezce po dolezu na vrchol, neboť nahoře byl odstraněn plot, který se k těmto účelům v minulosti využíval. Nelze počítat s tím, že budou lezecké cesty osazeny slaňovacími řetězy nebo jinými prostředky na spouštění lezce.

Doufáme, že si případní zájemci o lezení s lanem s těmito problémy poradí.

Takže? LEGAL STRANSKA!

Climb.ing 030/2009

Další akce, která přímo s lezením nesouvisí. Včera jsem byl fotit "pavouky" na vodojemu nedaleko Kolína.

Poprvé jsem rozluštit tajemství vodojemu. Takový tý koule na tyčce. Kolegyním v práci jsme trvdili, že se musí proplavat skrz vodu. Projít komorou. Vydržet 1 minutu na nádech ...

Pravda je taková, že noha je dutá a vede jí žebřík. Stejně tak se prolézá vodojemem. Do prostoru s vodou vede zase žebřík dolů.

Dlouho jsem nedělal výškovky. Foukal vítr a pršelo. Visel jsem na anteně. Nohy mi klouzaly. Lana šla přes plechy. Prostě jsem se necítil dobře. Netajím se s tímto pocitem. Kdo dlouho nedělal z lana, může mít podobné pocity.

Jednu fotografii přikládám, aby jste viděli jak to asi vypadá.

Takže? Konečně už víte, kudy koulí.

Climb.ing 029/2009

Ono to asi ani tak moc s lezením nesouvisí.

Našel jsem však jednu spojovačku s lezením. Klasik říká: "Není důležitý aby zážitky byly hezky, ale intenzivní".

A v neděli 19. dubny byly. Vyrazil jsem s kolegy na vodu. Jizera = řeka učitelka.

Nejdříve si Vašek poskákal kousek Mumlavy po Harrachovem. Na Mejtě jsem nasedli do lodiček.
Navlečený do gumy a neoprenu. Bylo mi šoufl a v duchu jsem si říkal " Proč já blb raději nejel na ty Sušky?"

Voda se pohnula. Opět klasik: "Nikde se to nehromadí. Vodtejká to pryč."

Po cca 300 - 500 metrech se otáčím. Dal jsem několik zoufalých pokusů o eskymáka. Upozorňuji, že jsem to nikdy nedělal a v lodi jsem seděl po druhé v životě. V té se šprajdou.

Zvedám a snažím se i odpíchout o dno. Prostě zoufalec.

Dochází mi dech. Během mého putování dnem vzhůru se mi podařilo "na půl huby" nadechnout. Makal jsem dál a snažil jsem se vypadnout z lodi. Řekl bych, že v tu chvíli mi byla moje loď asi o dvě čísla menší. Ne a ne ven. Žena mi říkala, že v Česku je cca 250 utopenejch ročně. Na to všechno jsem si vzpomněl.

Nakonec se to povedlo, protože píšu tenhle web. Kluci se mě ptali, jestli jsem si loknul. Ne. Měl jsem však namále. Pýcha ultradrosoně mi nedovolila nepokračovat a trochu neochotně se znovu soukám do lodě. Rozklepaným rukama na několikátý pokus se mi podařilo natáhnout šprajdu. Loď byla trošku starší a prasklou špicí nabírala vodu (po cestě jsem asi dvakrát zastavil a "odvodňoval").

Na tomto výletě jsem se udělal ještě jednou. Celkem tedy dvakrát. Vjel jsem prostě pod strom - větev. Elegantně jsem se přidržoval větve a loď ze mne krásně vyklouzla. Pak jsem se pustil a doplaval do tůňky...

Jinak se mi voda opravdu moc líbila a úsek Mejto - Vilémov je nádherný.

Vřele doporučuji.

Takže? Voda je živel. Já taky!

Climb.ing 028/2009

Dneska jsem zažil zase spousty nových starých pocitů.

Třeba jsem odložil určitě po více než půl roce pevnou obuv a šel do skal v sandálech. Nohy si zvykaly. Okukovaly terén. Palce byly v pozoru. Taky jsem měl pod rukama písek. Smyčky přes rameno. Pozdrav na věži ...

Vlastně to s tím souvisí i letošní první lezení na Prachově. Jak to tam vypadá! V centrální části nejsou stromy. Se Zdendou jsem byli překvapeni jak jsou ty skály pěkně v řadách. Nové směry a nové možnosti! A taky se člověk neschová. Všude je našinec vystrčenej jako vosa na bonbóně.

Dneska dopoledne jsem se přidal k brigádě na Prachově, kterou měli nastarosti kluci z LKP. Sešli jsme se na Turistické chatě. (Poprvé jsem viděl Petráně a Šoltýse). Na parkovišti jsem zjistil, že mám v batohu dvě levé rukavice. Takže se mi všichni smáli. Umíte si představit co mi asi tak říkali.

Tahalo se dřevo a pálilo se na velkých hromadách. Od ohňů byl velký žár a ze všech teklo - udělali jsem si všichni parádní žízeň. Více fotek ZDE

Odpoledne jsme dostali od pí. hraběnky guláš a pivo a ještě zbyl nějaký ten čas na lezení. Se Zdendou jsem vylezli Údolku na Skalku a pětečku na Orla.

Ke kruhu se mi nechtělo a od něj taky. Pomalu jsme se rozlézali. Nevěřili jsme nohám ani rukám. Nějak jsem to však přecmochtali a doufali jsme, že budeme mít alespoň hore zdar. Ani to nám nevyšlo.

Neděle: Byl to první den v letošních skalách. Sobota: První letošní Praha. V pátek první letošní jízda na kole (výroba mozolu).

Takže? Víkend jak má být!

Zápisník freeridera 024/2009

Krkonošské skitoulání na 1. apríla

Více fotek zde

(foto Pavel Žofka)

Takže? Přes 1000 metrů. Tři sjezdy. Dvě chaty. Jedno pivo.

Zápisník freeridera 023/2009

Chamonix 2009

Několik zpráv z letošních Chamonix, fotky a video na stránkách horských vůdců (adepti) ZDE

Climb.ing 027/2009

Dnešní den jsem "vyučoval lezení" v mateřské školce ve Vysokém nad Jizerou. Městečko na kopci s výhledem 360 bylo dneska pod sněhem.

V 9:15 přesně po svačince jsem začali s výcvikem.

Děti znali docela dobře horolezecký film "Jak dostat tatínka do polepšovny". Některé znali i názvy výstroje a výzbroje.

Názorně jsem jim demonstroval jak nepohodlné bylo navázání malého Vaška ve výše jmenovaném filmu. Ukázal jsem jim cepín, mačky, batoh, lano, sedák, karabiny,...

Děti si vyzkoušely najít zasypaný vyhledávač pod hromadou plyšáků. Pohybovaly se po ledovci. lLezli po malé stěnce. (různá cvičení na stěně) Testovaly ohebnost a smysl pro rovnováhu.

Na závěr mi paní učitelka zavolal z oddělení malých dětí malého klučinu, kterého zasypala lavina.
Popsal nám jak na něj u domu ze střechy spadlo tolik sněhu, že byl zasypán celý pod povrchem. Babička s dědou vyběhli ven v papučích a hrabali holýma rukama vnoučka ven ...

Takže ještě jednou s tímto hošíkem jsem nacvičli vyhledávání. Pověsil jsem na něj F1. Schoval jsem ho za roh a pak jsem ho s dětmi našli druhým vyhledávačem.

Na závěr jsem dětem rozdal narychlo vyrobené omálovanky s tématikou "horolezectví".

Takže? Včera jsem viděl Venkovského učitele, ale po cestě do Vysokého ne a ne najít šnečí ulitu.

Zápisník freeridera 022/2009

Tůra s nováčky VIDEO:

Takže? Kdo se přidá?

Zápisník freeridera 021/2009

Skialpová tůra s "nováčky"

V sobotu před 14 dny jsem vyrazil s Mistrem Janem a jeho ženou Ivačkou na jejich první skialpovou tůru.

Vybavení měli nakoupené u Šimona z Namche.

Doma ho po několika letech vybalili z krabic, fusaků a obalů.

V botech celou tu dobu dokonce měli ponožky Sensor jako pozornost podniku.

Vázání (pastičky od dynafitu) bylo perfektně namontováno.

Pásy lepily.

Teleskopické hůlky teleskopovaly.

Batohy seděly na zádech.

Podmínky:

oblačno beze srážek

Lavinovka:

4

Fotografie:

zde

Trasa:

Rokytnice nad Jizerou

Lanovkou na Lysou horu

dále směr Kotel (svačina), Harrachovy kameny, Vrbatova bouda (oběd)

Zpět okolo mohyly Hanče - Vrbaty a stejnou trasou do sedla nad Dvoračky.

Na Dvoračkách jsem potkali unaveného Krakonoše - pána hor. Během pašeráckého víkendu trošku přebral.

Tam jsem si dali nějakou baštu a pivo.

Na závěr nás čekal už jenom klasický "dvoračkovský" traverz a sjezd po červené na parkoviště.

"Klienti" poslouchali a dodržovali klientské tempo.

Zajímali se o lavinovou problematiku a byli vybaveni vyhledávači, lopatami a sondou.

Takže? Příště od parkoviště po svých?

Zápisník trail runnera 027/2009

Letošní druhé běhání.

První jsem uskutečnil na veletrhu v Mnichově. Jedno odpoledne jsem šel místo večeře běhat. Trošku sem si to natáhnul a klusal jsem poctivě hodinu a půl.

Pak mě skolila chřipka. Po veletržních halách jsem se motal s rudýma očima. Házel do sebe Paralen a Coldrex. Držel půst...Cesta domů byla utrpení.

Dneska jsem vyběnul na svůj klasický okruh. Od fabriky do Poniklé, jez, přes koleje doprava a do kopce. Mezi chalupy do lesa a prďákem dolů až k Jizeře.

Hned první metry mě trápily záda. U jezu to odeznělo. Měl jsem už lepší dny. Běžel jsem pomalu, ale nezastavil jsem.

Normálně jsem už to běžel za 23 minut. Dneska to bylo 27.

Já myslím, že se do toho pomalu dostanu a v hlavě se mi rodí krásná trasa na velký trail. Trail s velkým T.

Takže? Sledujte blog a brzy se dozvíte.

Zápisník freeridera 020/2009

Článeček a dvě fotky laviny v Soldenu.
zde
Zajímavé, že?

Video z nácviku POZOR LAVINA! na Velké Fatře
zde

Takže? Lavina je sviňa!

Zápisník freeridera 020/2009

Někdo ukradl / vzal tyto lyže, ketré patří muži na obrázku. Je to Ota Srovnal (junior). Legenda jesenického lezení.

Stalo se to o víkendu v Divokém dole v Jeseníkách. Tak kdyby jste je někdo viděl a neměl je tento chlapík na nohách, tak se prosím ozvěte.

Díky.

Takže? S lyžema se musí až do stěny!

Celý email od Otíka Srovnala:

Ahoj všichni. V sobotu jsem dorazil do Divokáče na skialpech z Koutů a nechal jsem si je položený pod převislým kamenem vedle pěšiny po které teď chodíme do Severu. Je to pod strmým svahem ke skalám, kus nad potokem. Vylezl jsem něco krátkýho v Severu a přetraverzoval k Helixovi a Mejlovi, kteří lezli na Hlavě. Shodou okolností po vyšlapané stopě přišlo šest lidí s báglama a sněžnicema, kteří to ale po domluvě u Hlavy otočili a vrátili se do údolí.

Něco jsem ještě vylezl s klukama a kolem třetí jsem sestoupil k věcem, které jsem měl přímo pod skalama v Severu. Jěště mě čekalo dlouhé šlapání na lyžích nazpět k autu u Pelikána v Koutech. Když jsem se sbalil a šešel po stopě k místu, kde jsem si nechal lyže, tak už tam nebyly. Prostě je někdo ukradl! Seběhl jsem až k silnici, ale za mostem u aut už nikdo nebyl. Ještě jsem se vrátil ke stopám v lese, ale to nikam nevedlo.

Prostě jsem udělal blbost, že jsem si lyže nevzal na báglu až pod skály, nebo že jsem je skutečně neschoval. Nenapadlo mě, že by je tam mohl někdo ukrást.Takže, dejte si bacha na věci už i v Divokáči! Od aut je to nalehko ve vyšlapané stopě chvilka.

Oťas

P.S.: Dva lidi lezli v jihu. Šest lidí to otočilo a vrátilo se dolů, protože měli namířeno někam na hřeben. Podle stop zase bylo pár lidí na skialpech v údolí. Protože jsem přišel vrstevnicí od Petrovky, tak nevím, co bylo u mostu za auta. Jedno tam ještě stálo a asi dvě auta byla pryč. Docela dost aktivistů. Uložený lyže vidělo těch šest s báglama, co se i zpět kolem lyží vrátilo. No a možná ještě někdo, jen tak na čumendu od auta. Příležitost dělá zloděje!

Zápisník freeridera 019/2009

Jsem Vám zapomněl ukázat rukodělku, kterou jsme vytvořili s Aničkou z hlíny, která sama tvrdne (nemusí se pálit).

Dva panďuláci (freerideři) zdobí palubku naší feldy. Na lyže jsme jim tavným lepidlem přilepili samolepicí sucháč ... a hotovo!

Takže? Freerider rukama i duší!

Zápisník freeridera 018/2009

V sobotu jsem si střihnul podruhé službu (praxi) na služebně horské služby.

Poprvé to bylo tady

Dlouho se nic nedělo. Sníh byl měkký. Viditelnost slabší.

Po desáte zavolali na služebnu, že na konci lanovky leží muž s podezřením na poranění kyčle a kyčelního kloubu. Stalo se to při vystupování z lanovky (sedačkové).

Pouze jsem pomohl s naložením na vakuovku a následně na sáně....

V 11:20 však začala velká akce ...

"V sobotu v 11.20 hod. obdržela horská služba v Rokytnici nad Jizerou výzvu, že došlo k pádu sněžného vozidla převážejícího osoby a náklad do potoka. Ihned na místo vyrazili horští záchranáři sloužící v lyžařském areálu."

"Při nehodě rolby v Rokytnici nad Jizerou, která se stala v sobotu krátce před polednem, bylo zraněno jedenáct lidí, mezi nimi i pět dětí. Nejméně jedna osoba utrpěla těžké zranění hlavy. Rolba převážela rekreanty a po cestě spadla do potoka. Podle jednoho ze svědků se rolba převrátila na pasažéry. Na místě zasahoval vrtulník."

"Když na místo dorazili přivolané hasičské jednotky z Jilemnice a z Rokytnice , v potoce u sjezdovky nalezli sněžnou rolbu převrácenou na bok. U nehody již zasahovali členové Horské služby a záchranáři zdravotnické služby. Podle informací mluvčí Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje Ivy Michalíčkové při nehodě došlo ke zranění deseti osob.
Řidič rolby po nehodě uvedl, že rolba při samovolném couvání nešla žádným způsobem zastavit. Když nakonec zajela do poměrně hlubokého koryta se převrátila i s lidmi na korbě."

"Paradoxem nehody je skutečnost, že cesta, po které rolba jela od dolní stanice lanovky na Lysou horu směrem k lyžařským vlekům je velmi široká a bezpečná."

Byl jsem u toho. Vypadalo to jako letecké neštěstí. Zranění leželi v potoce vedle rolby. Jedna rekreantka stále ještě ve vnitřku rolby. Stěžovala si na bolest zad. Jinak žádné vážnější zranění. Tu jsem pomáhal vyprostit až jako poslední. Zbytek lidí se dostával z díry ven na vakuových matracích. Lidí z horské tam naštěstí bylo spousta, protože měli prověrky na Dvoračkách...

Podrobně se rozepisovat dál nebudu. Před očima mám několik obrazů, v sobě pocity, které se opakují, které vidím ...

Takže? Mám si dát tu přihlášku k HS?

Zápisník freeridera 017/2009

Tak dneska jsem původně chtěl jít s Háčkem na Lysou horu. Nakonec jsem opět "exploroval" v okolí fabriky a užíval si prašánek na loukách a pastvinách nad tratí.

V lese ho bylo pomálu, ale na loukách a mezi ohradníky nad kotníky.

Takže? Zítra mě doma nikdo neudrží!

Zápisník freeridera 016/2009

Co dodat?

Dnešní ráno u fabriky.

Ještě jsme si dali horký čaj v kantýně, který nám podala oknem ven Zuzka a vyrazili jsme přes náhon, silnici a elektrický ohradník do hor.

VIDEO:

Takže? Já myslím, že na to naše lyžování je to dost dobrý, ne?

Pro Aničku 002/2009

V Jilemnici se objevil Krakonoš.

Na náměstí.

Stojí tam, teda sedí tam pan Krakonoš.

Je to prý už dlouhá tradice.

Jednou před mnoha lety nějaký prodavač před jarmarkem "uplácal" Krakonoše a lidé další rok už nechtěli jinak.

Taky těžko říct, jestli je v nadživotní nebo podživotní velikosti.

Když vlastně nikdo neví, jak vypadá.

Zpráva o něm proběhla i v tisku.

V MF hned za zprávou, že vědci na Marsu objevili život.

Zápisník freeridera 015/2009

Teplota: okolo nuly
Sníh: vata/plsť
Směr: trochu šejdrem
Radost: velká
Star: Lumír
Kamera a umělecký vedoucí: Watt

Takže? Někdy příště ...aneb sledujte další pokusy o freeride před barákem.

Pro Aničku 001/2009

Na Vysočině proběhla "Bobova zlatá lyže".
Ročník si už nikdo nepamatuje.
Místo běžek se bruslilo.
V noci bylo -15.
Hrálo se na kytary.
Byl to takový "gastro výlet".
Akce proběhla o víkendu 16 - 17. ledna 2009.

Anička stála poprvé na bruslích.
Foto zde

VIDEO:

Climb.ing 026/2009

Návrh na nové tričko(a) pro všechny příznivce a odpůrce MG na českých skalách a skalkách.

Tímto trikem bychom mohli nenásilně vyjádřit svůj názor a nebo by taky díky němu mohla být na Hrubici pěkná mela, ne?

Je to zatím jenom návrh.

Takže? Co vy na to? Positive nebo Negative?

Zápisník freeridera 014/2009

V neděli jsem s Lumírem (nový kolega) prubli lyže.
Z Dolních Míseček po modré do Kotle a od tam na Vrbatku.
Prašan si už malinko sedal. Šli jsme na pásech a bylo to fakt do kopce.
Na Vrbatce jsem si dali po jednom pivku a dříve než se setmělo jsme to napálili stejnou cestou dolů.
Co Vám mám povídat.
LUXUS.
Krásné obloučky. Okolo stromy.
Ticho.
Jedno velké ticho.
To je to, co se mi teď vybavuje.
Měl jsem pocit jako bychom lyžovali v nějakém arboretu.
Okolo nás pokroucené holé listnáče a zakrslé smrky.
Prudký svah.
Lehká mlha a ticho.

Takže? Si myslím, že jsme se v neděli hodně namlsali.

Climb.ing 025/2009

Jsme něco minulou sobotu polezli s Bačou před barákem.

Já to mám rozděleno na "před barákem" a to znamená Krkonoše a "za barákem" Český ráj.

Bača lezl jako bůh a já to za nim nějak převlál. Dolezli jsem na vršk až za tmy. Byla jasná obloha. Města pos námi svítila. Tak jsem udělali nějaké nové a asi nelezené směry. Zpět jsem jeli už při čelovkách. Svítili hvězdy. My dýchali mraziví vzduch a věděli jsme, že to nebyl marný den. Sjezdovka byla už od odpoledne urolbovaná a tak se nám dobře při čelovkách jelo dolů. Byl to den, kdy se doopravdy žije.

Protože by se to nemělo, tak Vám nenapíšu, kde to bylo, ale můžete klidně hádat.

Takže? Kde to bylo?