K zamyšlení 019/2008

Moje trať

Dneska jsem opět vyrazil na svou oblíbenou běžeckou trasu. Auto nechávám stát u fabriky a běžím zpátky do Poniklé. Nejprve po silnici. Tento úsek jsem nazval "uražené patníky". U splavu doprava přes most "houpavý most neboli lehkou nohou". Jak se ta lávka pro pěší při běhu houpe, pomáhá to při odrazu. (Jizera). Dále pak přes trať. Zase o 90 stupňů doprava tzv. "na točně". Kolem nového domečku kolegyně bratra. Začíná stoupání. Ke "kampeličce". Dalším výrazným bodem, který jsem pojmenoval je "budkař". Nějaký chatař nebo domorodec má na svém pozemku spoustu kůlů s ptačími budkami. Následuje prudké stoupání. Tuto část jsem nazval "úsekem mrtvého muže". Tady někdy měním běh za rychlou chůzi. Pak už jen kolem "2D mloka" a mírně do kopce. Za jednou chalupou doprava na lesní cestu, která se prudce svažuje ke trati a řece. Prvnímu úseku říkám "večery pod lampou". Což není nic jiného než opuštěný kandelábr v lese. Hnedka za ním jsou ostré serpentiny. Neboli "lombard street". Pak už se jenom napojím na "zelinka avenue" až k "šikanzenu" - místní lokálce. Přeběhnu lávku (Jizera) až k silnici. Doprava k fabrice. Cíl. Vběhnu do baráku a můžu si píchnout.

Názvy se mohou měnit. Silničáři opraví patníky. Místo mloka bude přejetá žába. A "úsek mrtvého muže"? I ten se snad časem přejmenuje.